100letí zlínských letopočtů

Zdeněk Pokluda
Jiří Madzia

  • 1322

    Pečeť pánů z Egerberka
    zdroj: Pod zlínským rynkem

    Bratři Fricek a Vilém z Egerberka ukončili svou vládu nad Zlínem – smlouvami z 28. února a 12. prosince 1322 prodali královně vdově Elišce Rejčce městečko Zlín s vesnicemi („Slyn opido cum villis“) a také další majetky na jižní Moravě; Eliščinými manželi byli Václav II. (+1305) a Rudolf Habsburský (+1307).

  • 1349

    V jednom majetkovém zápisu se připomíná šlechtic Herbort ze Zlína – titulace ukazuje, že byl majitelem zdejšího panství. Kromě toho mu patřily také Velké Bílovice na Břeclavsku. Herbort zemřel brzy po roce 1350.

  • 1358

    Biskup Albrecht
    zdroj: Pod zlínským rynkem

    Majetkový zápis v zemských deskách potvrdil, že zlínské panství získali bratři Albrecht a Zdeněk ze Šternberka. Těmto mocným velmožům patřila rozsáhlá panství: Šternberk a Odry na severu Moravy, dále Količín a Veselí nad Moravou, a také Bechyně v jižních Čechách. Albrecht ze Šternberka byl biskupem v severoněmeckém Zvěříně.

  • 1360

    Pečeť Viléma ze Štenberka
    zdroj: Zámek Zlín

    Hrad a městečko Zlín s panstvím společně drželi bratři Alšík a Vilém ze Šternberka, kteří tento majetek převzali od svého bratrance, zvěřínského biskupa Albrechta. Kolem roku 1370 se bratři rozdělili a ve Zlíně pak samostatně vládl mladší z nich – Vilém ze Šternberka a ze Zlína.

  • 1388

    V biskupských soudních knihách je zapsán zlínský purkrabí Václav, jenž měl na starosti zdejší sídlo pánů Šternberků a jako nejvyšší zástupce majitele také spravoval celé zlínské panství. Sídlo Šternberků se označovalo jako hrad (1360) nebo tvrz (1397) a stálo zřejmě nad Zlínem – na Hradisku.

  • 1397

    Kamenný erb Šternberků
    zdroj: Magazín Zlín

    Majitelem Zlína byl Zdeněk ze Šternberka (bratranec předchozího pána Viléma). K panství náleželo městečko Zlín s tvrzí a dále okolní vsi Čepkov, Mladcová, Zbožná, Prštné, Březnice, Bonětina a půl Želechovic. Zdeněk ze Šternberka roku 1397 vydal zlínským měšťanům listinu, ve které jim rozšířil městská práva a posílil tak pravomoci k hospodářským aktivitám.

  • 1437

    Erb Petra Romana z Vítovic
    zdroj: Sedm století zlínských dějin

    Zápis v zemských deskách potvrzoval, že zlínské panství od pánů Šternberků nabyl šlechtic Petr Roman z Vítovic. Tomuto vojenskému hejtmanovi husitské války dopomohly k vzestupu a bohatství. K panství patřilo městečko Zlín s tvrzí, sedm vesnic a farní kostely ve Zlíně, Zbožné a Březnici.

  • 1446

    V soudních zápisech je jmenován zlínský farář Jan z Ostraty. Pocházel z nižší šlechty a u zemského soudu se domáhal práv k rodovému majetku v Ostratě.

  • 1463

    Pečeť města Zlína
    zdroj: Pod zlínským rynkem

    Zpráva ze soudního jednání zmiňuje list „pod pečetí Zlínských“, což je doklad o tom, že zlínský purkmistr s radou užívali ke stvrzení dokumentů městskou pečeť. K symbolům, které obsahoval městský znak, patřila zlatá osmihrotá hvězda, která sem přešla z rodového erbu pánů ze Šternberka.

  • 1478

    Kamenný erb Tetourů
    zdroj: Sedm století zlínských dějin

    Pánem Zlína byl rytíř Vilém Tetour z Tetova, vojenský hejtman v uherských službách, který zdejší panství získal odměnou od krále Matyáše Korvína. Vilémovým sídlem byla podle všeho tvrz umístěná koncem 15. století v prostoru dnešního zlínského zámku.

  • 1509

    Královské privilegium z roku 1509
    originál: Státní okresní archiv Zlín

    Král Vladislav potvrdil městu Zlínu privilegium ke konání dvou výročních trhů a tím se rozšířily hospodářské možnosti měšťanů. Řemeslníkům tyto trhy neboli jarmarky rozšiřovaly příležitost k prodeji výrobků, posilovalo se postavení Zlína jako obchodního střediska.

  • 1516

    Zlínští měšťané získali další výsady, které jim udělil jejich pán Jiřík Tetour – zbavili se robot a strážní služby, získali právo šenku, posílila se pravomoc městského soudu; místo toho pak odváděli pánovi zvýšený roční poplatek. V období 1490–1550 Zlín přestal být považován za městečko a označoval se již jako město.

  • 1557 - 1571

    Městský písař zaznamenával názvy zlínských ulic: Dlouhá, Hradská, Otrubná (dnes T. Bati), Žebratka (dnes Bartošova), Kněžepotok, Na posvátném, Sychrov, Hliníky, Novosadnice; mezi zámkem a Dřevnicí přibylo předměstí Grygov neboli Trávník.

  • 1565

    Připomíná se panský pivovar, který patřil k významným hospodářským objektům vrchnosti. Důležitým zdrojem příjmů zámeckých pánů zůstával i v následujících stoletích. Budova pivovaru stála poblíž zámku (vaření piva skončilo kolem roku 1900).

  • 1571

    Erb Jana Kropáče
    zdroj: Pod zlínským rynkem

    Skončila dlouhá vláda rodu Tetourů, od kterých koupil město Zlín s panstvím Jan Kropáč z Nevědomí. Jeho erb je dnes umístěn na východním průčelí zámku.

  • 1575 - 1581

    Pečetidlo cechu hrnčířů
    zdroj: Pod zlínským rynkem

    V městských zápisech se připomínají zlínské řemeslnické cechy: soukeníci, ševci, řezníci. V té době zde působili také početní hrnčíři, tkalci, krejčí, kováři. V listině z roku 1592 čteme, že řemeslem se živí většina obyvatel Zlína.

  • 1578 - 1580

    Detail objektu zlínského zámku
    zdroj: Zámek Zlín

    Bohatá paní Anna Kropáčová s manželem Janem z Kunovic nechali zbudovat nové obytné prostory na zlínském sídle. Přístavba je rozšířila, zvýšila komfort bydlení a dala mu vzhled renesančního zámku.

  • 1582

    Připomíná se zlínská městská škola. Vedli ji učitelé, kteří získali své vzdělání na luteránské univerzitě v německém Wittenberku.

  • 1593

    Zlínští měšťané založili literátské (zpěvácké) bratrstvo. Jeho posláním bylo pěstovat sborový zpěv, který dodával lesk kostelním obřadům o nedělích, svátcích a při slavnostech. Literátské bratrstvo patřilo k ohniskům kulturního života města.

  • 1605

    Uherští vzbouřenci bočkajovci překvapivě vpadli do Zlína a těžce ho poškodili. Nejvíce byly vypleněny bohaté měšťanské domy kolem náměstí, utrpěla Dlouhá ulice a okolí kostela. Ze zámku byl odvlečen do zajetí i majitel panství rytíř Cedlar Pačlavský z Hofu.

  • 1613

    Záhlaví listiny Kryštofa Cedlara z roku 1613
    zdroj: Sedm století zlínských dějin

    Zlínský pán Kryštof Cedlar postoupil městu patronátní práva k farnímu kostelu ve Zlíně a ke kostelíku v Grygově (Trávníku). Zlínští měšťané tak získali právo dosazovat sem kněze.

  • 1621

    Detail městské pečetě
    zdroj: Pod zlínským rynkem

    Zlín vyplenilo císařské vojsko a potom následovaly rychle za sebou další ničivé vpády, napřed to byli uherští povstalci Gabriela Bethlena (1623) a potom polské vojsko (1624). V následujících letech přicházely další útrapy a válečná poškození.

  • 1644

    Císařské vojsko krvavě potlačilo valašská povstání. V něm měli účast také někteří obyvatelé Zlína a pět zdejších mužů bylo popraveno. Nastala doba, kdy lidé byli bezvýhradně podrobeni císaři, katolické církvi a šlechtické vrchnosti.

  • 1656 - 1661

    Podobizna Gabriela Šeréniho
    zdroj: Pod zlínským rynkem

    Zlínský pán hrabě Gabriel Šeréni potvrdil stanovy cechu hrnčířského, tkalcovského a soukenického. Pozvolna se ve městě obnovovala řemesla a obchod, avšak trvalo pak ještě dlouhá desetiletí, než se Zlín z předchozích válečných pohrom vzpamatoval.

  • 1667

    Mezi zlínskými obyvateli se připomíná švec Lukáš Baťa, jehož potomci zůstali ve městě trvale usazeni. V sedmé generaci zde přišel na svět Tomáš Baťa, který pak přivedl město na dráhu nevídaného rozvoje.

  • 1742

    Obraz Zlína z poloviny 18. století
    originál: Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně

    Do Zlína zasáhly válečné události – městem táhlo pruské vojsko při svém pohybu od Uherského Brodu k Holešovu.

  • 1779 - 1780

    Při řece Dřevnici na severním okraji města byla v provozu manufaktura k bělení plátna. Od drobných tkalců v okolí se vykupovalo konopné plátno, které se v této manufaktuře upravovalo máčením, sušením, bělením a vyrovnáváním.

  • 1789

    Pečetidlo cechu tkalcovského
    zdroj: Pod zlínským rynkem

    Nejdůležitějším zdrojem obživy obyvatel města byly řemesla a obchod. Podle přehledu pořízeného roku 1789 se ve Zlíně napočetlo 59 soukeníků, 52 ševců, 21 tkalců, 15 bednářů, 14 hrnčířů atd. Výrobky některých řemeslníků našly uplatnění i v širším okolí města.

  • 1819

    Kamenný erb rodu Brettonů
    zdroj: Pod zlínským rynkem

    Velký požár poškodil značnou část města, postiženo bylo 60 domů a také kostel. K opravě chrámu významně přispěl zámecký pán baron Bretton, jeho rodový erb je dodnes umístěn nad vchodem do svatyně.

  • 1848

    Zlínští měšťané se připojili k tehdejším revoluční událostem, utvořili národní stráž (gardu), požadovali zrušení poddanství a nastolení stejných práv občanů. Zrušení feudálních privilegií odstranilo závislost měšťanů na vrchnosti a posílila se samospráva města. Téhož roku zde byla zřízena pošta a zlepšilo se spojení Zlína se světem.

  • 1857

    Škola pod kostelem
    zdroj: Pod zlínským rynkem

    Nouzové vyučování školáků po velkém požáru roku 1849 trvalo řadu let. Skončilo až s vybudováním nové školy v roce 1857.

  • 1850 – 1855

    Podobizna barona Brettona
    zdroj: Pod zlínským rynkem

    Na jižním okraji Zlína byla v provozu továrna na zápalky barona Brettona, pracovalo v ní kolem 25 dělníků. Na baronově velkostatku se také pěstovalo hedvábnictví a rozvíjely se pokročilé metody zemědělského hospodaření.

  • 1866

    Do Zlína zasáhla vojenská tažení za rakousko–pruské války – po ústupu rakouských oddílů město obsadila pruská jízda.

  • 1869

    Budova Záložny

    Byl založen peněžní ústav Občanská záložna, jehož cílem byla podpora místního podnikání, zlínští obchodníci a řemeslníci tak získali možnost získat úvěr. Občanská záložna se příznivě rozvíjela a po čase byla pro ni vystavěna reprezentativní budova na náměstí (1892, 1896).

  • 1869

    Členové spolku ochotníků 1903
    zdroj: Státní okresní archiv Zlín

    Několik studentů s podporou zdejších měšťanů založilo spolek divadelních ochotníků a koncem srpna toho roku bylo sehráno první představení – Klicperův Divotvorný klobouk. Působení divadelních ochotníků pokračovalo i v dalších desetiletích.

  • 1870 - 1875

    Robert Florimont
    zdroj: Státní okresní archiv Zlín

    Ve městě byla v provozu továrna na obuv, kterou zde zřídil Robert Florimont a její výrobky se exportovaly též do Egypta. Florimont pak podnik prodal, odešel z města a zanedlouho poté tento pokus s tovární výrobou obuvi skončil.

  • 1875 - 1878

    Podobizna barona Haupta
    zdroj: Zámek Zlín

    Majitel velkostatku Leopold Haupt zřídil dvě nadace k poskytování stipendií pro studium na vysoké zemědělské škole ve Vídni a na brněnských odborných školách – přednost při získávání stipendií měli uchazeči ze Zlína a z okolních vesnic.

  • 1880

    Mezi okolními městy měl Zlín přední postavení jako středisko řemeslné výroby. Podle tehdejší statistiky zde bylo: 87 ševců, 29 tkalců, 26 soukeníků, 20 hrnčířů, 16 zedníků atd. Vedle řemesel a obchodu patřily k hospodářskému profilu města také podniky velkostatku – pivovar a cihelna.

  • 1884

    Pro vzdělávání učňovské mládeže a rozvíjení její odborné průpravy byla zřízena pokračovací průmyslová škola. Její vznik zorganizovali představitelé města spolu s místními živnostenskými společenstvy.

  • 1885

    Nově založený čtenářský spolek pečoval o rozšiřování vzdělanosti a budoval knihovnu, ze které se půjčovaly knihy. Kromě toho rozvíjel širší kulturní aktivity – přednášky, výlety, hudební vystoupení, organizoval také zábavy a plesy.

  • 1894

    Sourozenci Baťovi
    zdroj: Ze Zlína do světa

    Sourozenci Antonín, Tomáš a Anna Baťovi založili ve městě podnik na výrobu obuvi. Nově vzniklá firma Baťa zpočátku zápasila s obtížemi, roku 1895 převzal její vedení nejmladší ze sourozenců Tomáš, jenž roku 1897 zavedl výrobu úspěšného modelu, tzv. baťovek. S rozmachem firmy Baťa se pak pojil neobyčejný rozvoj celého města.

  • 1896

    Měšťanská škola
    zdroj: Sedm století zlínských dějin

    Po dvacetiletých zápasech s rakouskými úřady dosáhli Zlínští úspěchu – ve městě byla zřízena měšťanská škola. O rok později se mohla nastěhovat do rozměrné reprezentativní novostavby. Využití budovy se později měnilo, dnes nese název Klub 204 a slouží kulturním organizacím.

  • 1898

    Sokolské cvičení ve Zlíně,
    zdroj: Zlín město v zahradách

    Ke zlínským spolkům přibyla nově založená tělovýchovná jednota Sokol, k jejím zakladatelům patřil i Tomáš Baťa. Kromě tělovýchovné činnosti členové zlínského Sokola výrazně přispívali k rozvoji kulturního života města a k pěstování liberálně demokratického prostředí.

  • 1899

    Akcie železniční dráhy
    zdroj: Pod zlínským rynkem

    Zahájila provoz železnice Otrokovice – Zlín – Vizovice. Dopravou osob a zboží tato nová dopravní tepna významně přispěla ke zrychlení hospodářského rozvoje Zlína. U nového zlínského nádraží vyrostla už roku 1900 tovární budova, do které Baťa přestěhoval výrobu. V dalších letech se tu rozrůstal velký průmyslový areál.

  • 1904 - 1905

    Zámek v době přestavby
    zdroj: Zámek Zlín

    Majitel velkostatku baron Štěpán Haupt nechal provést velkou přestavbu zlínského zámku. Navrhl ji mladý architekt Leopold Bauer a zámek dostal podobu komfortního sídla vybaveného moderními vymoženostmi včetně soukromé elektrárny.

  • 1907

    Štěpánkova továrna
    zdroj: Pod zlínským rynkem
    František Štěpánek odešel z Baťovy firmy a založil vlastní podnik na výrobu obuvi. O tři roky později byla na Cigánově postavena jeho moderní továrna na boty. Vedle Bati a Štěpánka působilo ve městě kolem roku 1910 několik dalších obuvnických továren.

  • 1908 - 1919

    František Štěpánek

    Továrník František Štěpánek jako starosta Zlína se přičinil o důležité kroky při modernizaci města – regulace Dřevnice, rozšíření telefonní sítě, městská elektrárna, výstavba kanalizace, zřízení okresního soudu.

  • 1910

    Založení fotbalového klubu
    originál: Státní okresní archiv Zlín

    Povolení k činnosti získal fotbalový Sportovní klub Zlín, mezi podpisy jeho zakladatelů vidíme také jméno Tomáše Bati. Po první světové válce se zde k fotbalu připojovaly další sportovní disciplíny. V roce 1924 jeho podporu převzala firma Baťa a klub se změnil na Sportovní klub Baťa (SK Baťa).

  • 1912

    Baťova vila
    zdroj: Ze Zlína do světa

    Byla dostavěna Baťova vila. Projekt vytvořil významný český architekt, profesor na pražské Akademii Jan Kotěra. Do dokončené vily si Tomáš Baťa přivedl roku 1912 novomanželku Marii Menčíkovou. Podle Kotěrových návrhů nechal Baťa téhož roku stavět první domky pro své zaměstnance.

  • 1913

    V objektu Dolního mlýna na ulici Zarámí byla zřízena elektrárna firmy Ericsson a začala dodávat proud zlínským odběratelům ve vzdálenosti do 1 500 metrů. V roce 1917 koupil tento podnik Baťa a brzy ji nahradil velkou moderní elektrárnou u nádraží.

  • 1918

    Záhlaví novin Sdělení

    Tomáš Baťa začal vydávat pro své zaměstnance noviny Sdělení – byl to první pravidelně vydávaný list ve Zlíně. Tyto noviny pak vycházely řadu let jako týdeník a šířily se také k obyvatelům města. Roku 1930 byly přejmenovány na Zlín, vycházely 3x týdně a působily jako hodnotný a obsahově bohatý regionální list.

  • 1918

    Domky pro Baťovy zaměstnance na Letné
    zdroj: Státní okresní archiv Zlín

    Architekt Jan Kotěra odevzdal Tomáši Baťovi projekt pro výstavbu obytné čtvrti pro zaměstnance. V prostoru jižně od továrny Kotěra navrhoval – kromě obytných domků – komfortní vybavení: konsum s jídelnou, lázně, poštu, hotel, obchodní dům, čítárnu, kasino, biograf, školu, jesle, nemocnici, hospodyňskou školu. Kotěra zahájil éru urbanistického plánování Baťovy výstavby ve Zlíně.

  • 1919

    Nově založený pěvecký sbor Dvořák přinesl obohacení hudebního života města. Sbor se v dalších desetiletích významně podílel na kulturním životě a působí dodnes.

  • 1921

    Závodní kapela firmy Baťa
    zdroj: Zlín ve fotografii

    Tomáš Baťa založil firemní dechový orchestr, který významně přispíval k hudebnímu životu města. Toto hudební těleso působí dodnes a nese název Velký dechový orchestr Zlín.

  • 1921

    Pohled na Búdu a Ovčírnu
    zdroj: Zmizelý Zlín

    Prvním představením 27. února zahájil působení stálý biograf – provozovala ho místní organizace Sokola, Tomáš Baťa dal k dispozici promítací přístroj a také sál v dřevěném objektu v prostoru dnešního náměstí Práce. V této tzv. Sokolské búdě se promítalo do listopadu 1922.

  • 1921

    Pohled na Sokolovnu
    zdroj: Sedm století zlínských dějin

    Byla otevřena novostavba Sokolovny – sloužila ke cvičení členů zlínského Sokola, od listopadu 1922 zde bylo sokolské kino. Kromě toho sál také sloužil ve 20. – 30. letech velkým kulturním programům: operní festivaly a jednotlivá představení souborů z Brna a Prahy, koncerty pražské České filharmonie s Václavem Talichem (1928, 1930, 1931) a významných sólistů (Jaroslav Kocián, Jan Kubelík, Váša Příhoda). Hostovaly zde činohry z Olomouce, Brna a Prahy.

  • 1922 - 1924

    Nová radnice
    zdroj: Sedm století zlínských dějin

    Správa města získala reprezentativní sídlo v budově radnice vystavěné mezi lety 1922 a 1924. Projekt navrhl zlínský rodák a absolvent pražských uměleckých škol architekt František Lýdie Gahura.

  • 1923

    Přestavba pivovaru na soud
    zdroj: Zmizelý Zlín

    Zahájil činnost okresní soud pro vymezený územní obvod – soudní okres Zlín. Po dlouholetém úsilí se tak podařilo získat do Zlína instituci státní správy. Další úřady pak přibývaly ve 30. letech a Zlín postupně získával postavení správního střediska.

  • 1923 - 1932

    Starosta Baťa a prezident Masaryk
    zdroj: Zlín ve fotografii

    Starosta města Tomáš Baťa se přičinil o všestranný rozvoj Zlína do podoby supermoderního zahradního a průmyslového města a regionálního centra východní Moravy. Výhodnou daňovou politikou přilákal do města stovky živnostníků a obchodníků. Modernizoval soustavu veřejného vzdělávání. V období 1923 – 1932 počet obyvatel Zlína vzrostl pětinásobně na 26 350 osob.

  • 1924

    Architekti František Lýdie Gahura, Le Corbusier a Bohuslav Fuchs
    zdroj: Státní okresní archiv Zlín

    Architekt František L. Gahura vypracoval pro Tomáše Baťu projekt „Továrna v zahradách“, podle kterého se v dalších letech budoval rozsáhlý tovární areál. Gahurovy urbanistické plány v příštích letech formovaly Zlín do podoby zahradního města.

  • 1925

    Mladé ženy, učnice Baťovy školy práce
    zdroj: Ze Zlína do světa

    Tomáš Baťa zřídil svou firemní učňovskou školu nazvanou Baťova škola práce. Jejím cílem bylo poskytnout učňům praktickou průpravu, potřebné vzdělání a pěstovat u nich všestranné schopnosti. Díky Baťově škole práce s tisícovkami mladých mužů a žen se Zlín stal významným střediskem učňovského vzdělávání.

  • 1925 - 1932

    Náměstí Práce
    zdroj: Státní okresní archiv Zlín

    V prostoru před továrnou bylo firmou Baťa vystavěno seskupení pěti velkých budov: ubytovací internát (Sociální ústav, později zanikl), Tržnice, Obchodní dům, Velké kino, hotel Společenský dům. Vzniklo tak náměstí Práce jako centrum moderního Zlína. Obchodní dům a hotel patřily k prvním mrakodrapům v Československu.

  • 1927

    Zahradní čtvrti
    zdroj: Zlín ve fotografii

    Starosta Tomáš Baťa propagoval program budovat Zlín jako zahradní město. Vedle zahradních obytných čtvrtí (Letná, Nad Ovčírnou, Zálešná, Podvesná, Kúty, Padělky, Díly) přibývala zeleň v dalších částech města. V jeho centru byly zpřístupněny parkové zóny získané zakoupením zámku (1929). Zelení byla prostoupena školní čtvrť, areál nemocnice atp.

  • 1927

    Vstupní budova Baťovy nemocnice
    zdroj: Sedm století zlínských dějin

    Nově založená Baťova nemocnice se stala základnou pro všestrannou zdravotní péči o zaměstnance Baťových závodů i pro obyvatele města a regionu.

  • 1927 - 1935

    Školní čtvrť
    zdroj: Sedm století zlínských dějin

    Výstavbou měšťanské Masarykovy školy (1927–1928) se začala budovat rozsáhlá školní čtvrť. Během osmi let zde vyrostl dobře vybavený komplex – pět školních budov, aula, tělocvična, hřiště, bazén.

  • 1928

    Ladislav Vácha

    Zaměstnanec firmy Baťa a člen zlínského Sokola Ladislav Vácha vybojoval na olympiádě v Amsterdamu jednu zlatou a dvě stříbrné medaile.

  • 1929

    Vyučování ve třídě 1931
    zdroj: Baťa - Inspirace pro Československo

    Po čtyřletých přípravách prosadil starosta Baťa reformu veřejného školství. Zaváděly se experimentální metody (zlínské pokusné školství) a pro řízení škol platily účinné principy – zaměření výuky k praktickým potřebám, spolupráce rodiny a školy, lepší odměňování učitelů.

  • 1929

    Čítárna v zámku 1930
    zdroj: Zámek Zlín

    Za peníze poskytnuté starostou Baťou zakoupilo město zámek s přilehlým parkem. Zámecká budova začala sloužit kulturním a správním účelům, park se stal součástí veřejně přístupné městské zeleně.

  • 1930

    V budově zámku firma Baťa otevřela muzeum obuvi. Tato specializovaná sbírka byla o tři roky později přestěhována do nového Památníku Tomáše Bati. Dnes je vystavena jako součást expozice Muzea jihovýchodní Moravy.

  • 1932

    Tomáš Baťa

    Při letecké havárii zahynul Tomáš Baťa. Ve Zlíně bylo sídlo jeho světové podnikatelské říše – patřily k ní továrny, sesterské společnosti a prodejny v 56 zemích na čtyřech kontinentech, u Bati pracovalo 31 000 zaměstnanců. V rámci Československa Zlín vyrostl v silné průmyslové a obchodní středisko.

  • 1932 - 1945

    Dominik Čipera

    Nástupcem Tomáše Bati v úřadu zlínského starosty se stal jeho blízký spolupracovník Dominik Čipera. Plynule pokračovalo budování a rozšiřování Zlína díky úzké spolupráci s novým vedením firmy Baťa, které v letech 1932–1939 tvořili Jan Antonín Baťa, Dominik Čipera a Hugo Vavrečka.

  • 1936 - 1939

    Budova Tomášova
    zdroj: Zlín ve fotografii

    Ve Zlíně bylo otevřeno několik středních škol: gymnázium (1936), obchodní akademie (1937) a dále baťovské firemní ústavy – Průmyslová škola (1937), manažerská kolej Tomášov (1938), Škola umění (1939). Ze Zlína se stalo středisko středoškolského vzdělávání.

  • 1935

    Mapa správního okresu Zlín
    zdroj: Sedm století zlínských dějin

    Podle rozhodnutí vlády byl v rámci soustavy státní správy utvořen zlínský okres, ke kterému příslušely soudní okresy Zlín a Vizovice. Okresní úřad sídlil v budově zlínského zámku.

  • 1936

    Expozice Zlínského salonu

    Byl uspořádán první Zlínský salon a na něj v následujících letech navázalo pravidelné konání dalších Salonů, které získaly roli celonárodních přehlídek výtvarného umění.

  • 1936

    Mapa regionálního sboru zlínského, zdroj: Sedm století zlínských dějin

    Začal působit Regionální sbor zlínský, který se stal platformou pro spolupráci představitelů veřejné správy na území soudních okresů Zlín, Vizovice, Valašské Klobouky, Vsetín, Bystřice pod Hostýnem, Holešov, Kroměříž, Zdounky, Napajedla, Uherské Hradiště, Uherský Brod a Bojkovice. V tomto sboru se zpracovávaly regionální plány k podpoře dopravy, veřejných staveb apod.

  • 1937

    Emil Zátopek v trojici sportovců v dresech Baťa
    zdroj: Putování časem Zlínským krajem

    K firmě Baťa byl přijat Emil Zátopek a jejím zaměstnancem byl do roku 1945. Na stadionu SK Baťa začal trénovat atletiku, dosahoval prvních úspěchů a zahájil svou výjimečnou sportovní dráhu vedoucí k rekordním výkonům a olympijským medailím.



    Stadion SK Baťa 1937 naproti vile Tomáše Bati na Čepkově, zdroj: Zlín ve fotografii

  • 1938

    Pro nový klášter řádu františkánek byla vystavěna budova poblíž farního kostela; posláním ústavu byla pomoc ženám a dívkám.

  • 1938

    Se Zlínem, který měl tehdy 36 243 obyvatel, byly spojeny okolní obce Prštné, Louky, Mladcová, Příluky a Kudlov. Takto utvořený Velký Zlín měl celkem 43 420 obyvatel. Ve Zlíně dominovaly Baťovy závody a vedle nich tu bylo dalších 185 podniků s více než pěti zaměstnanci. Firma Baťa zaměstnávala v Československu i v cizině 65 000 pracovníků.

  • 1939

    Na jaře 1939 byla dokončena nová správní budova firmy Baťa. Bylo to po německé okupaci, kdy odešli ze Zlína do emigrace členové Baťovy rodiny – Jan Antonín Baťa odjel do USA a Tomáš Baťa junior se usadil v Kanadě. V protektorátu během válečných let reprezentovala rodinu Marie Baťová, vdova po Tomáši Baťovi. Firmu řídili Dominik Čipera, Hugo Vavrečka a Josef Hlavnička.



    Marie Baťová

  • 1940 - 1941

    Slavnostně vyzdobené Velké kino ve Zlíně během druhého, posledního ročníku Filmových žní
    zdroj: Jiří Madzia

    Podporou české kultury v době okupace se staly Filmové žně. Byly uspořádány ve Zlíně ve dvou ročnících v létě 1940 a 1941 jako národní přehlídka české filmové tvorby. Na zlínské filmové žně navázaly poválečné československé filmové festivaly – Mariánské Lázně a Karlovy Vary.

  • 1944

    Tovární areál po bombardování
    zdroj: Pod zlínským rynkem

    Válečné události se přiblížily ke Zlínu, když město 20. listopadu zasáhlo velké bombardování. O život přišlo 24 civilistů, bylo zničeno 62 obytných domků a přes 360 různou měrou poškozeno. Zasaženo bylo Velké kino, nádraží, ohromné škody utrpěly budovy v továrním areálu.

  • 1945

    Prezidentskými dekrety bylo provedeno znárodnění všech Baťových podniků v Československu. Jejich akcionáři (J. A. Baťa, M. Baťová, D. Čipera, H. Vavrečka, F. Malota, H. Baťa) byli zbaveni vlivu. Soustava podniků pod názvem Baťa, národní podnik měla nadále svou centrálu ve Zlíně.

  • 1946

    Plakát Hrátky s čertem, 1946
    originál: Státní okresní archiv Zlín

    Kulturní život města obohatily nové instituce zřízené v národním podniku Baťa. Začal působit stálý divadelní soubor – dnešní Městské divadlo Zlín. Vedle toho byl utvořen symfonický orchestr – dnešní Filharmonie Bohuslava Martinů.

  • 1948

    Veřejnosti byla otevřena zoologická zahrada Lešná, která se postupně rozrůstala a od 90. let patří k velkým kulturním zařízením města.

  • 1948



    Ve Zlíně proběhla další vlna znárodnění, která postihla 13 menších továren. Mezi nimi bylo i sedm obuvnických závodů – firmy Lacina, Jirousek, Novák, Červinka–Iris, Mikulčák, Kohoutek, Batíková, které byly začleněny do národního podniku Baťa.

  • 1949

    Komunisté, kteří řídili národní podnik Baťa a také stáli v čele správy města, zorganizovali přejmenování města i největšího podniku v duchu komunistické politiky – od 1. ledna 1949 platil pro město název Gottwaldov a bývalý podnik Baťa byl přejmenován na národní podnik Svit.

  • 1949

    Mapa gottwaldovského kraje
    zdroj: Sedm století zlínských dějin

    Při správní reformě státu byl utvořen Gottwaldovský (Zlínský) kraj s 11 okresy: Valašské Meziříčí, Vsetín, Valašské Klobouky, Zlín, Holešov, Kroměříž, Uherské Hradiště, Uherský Brod, Veselí nad Moravou, Hodonín, Kyjov. Další reformou roku 1960 byl kraj zrušen.

  • 1950 - 1952

    Komplex bývalých Baťových podniků byl rozdělen. Od obuvnické výroby (Svit) byla odloučena jiná odvětví a ve zlínském továrním areálu působily vedle sebe samostatné národní podniky – strojírny (ZPS), gumárny (Rudý říjen) a řada dalších.

  • 1959

    Promoce na Pedagogickém institutu v 60. letech
    zdroj: Putování časem Zlínským krajem

    Ministerstvo školství ve Zlíně zřídilo první vysokou školu – Pedagogický institut pro vzdělávání učitelů. Byl umístěn v budově na okraji továrního areálu a po zrušení institutu roku 1964 převzalo tento objekt detašované pracoviště VUT (dnes Fakulta technologická Univerzity T. Bati).

  • 1960

    Zahájení SVŠT 1960
    zdroj: Vzdělávání a výzkum ve Zlíně

    Na nově zřízeném zlínském detašovaném pracovišti Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě bylo zahájeno vysokoškolské studium kožedělných a strojírenských oborů. Pracoviště bylo roku 1963 převedeno do svazku Vysokého učení technického v Brně. Z detašovaného pracoviště se vyvinula Fakulta technologická (1969) a později Univerzita Tomáše Bati (2001).

  • 1961

    Festivalový maskot Pan Prokouk před Hotelem Moskva v roce 1965 během prvního mezinárodního ročníku, zdroj: Jiří Madzia

    Uspořádáním zlínského festivalu filmů pro děti a mládež byla zahájena tradice, která se rozvíjí dodnes jako Zlín Film Festival, nejstarší a největší přehlídka filmů pro malého a mladého diváka.

  • 1967

    Novostavba divadla
    zdroj: Jiří Madzia

    Centrum města ozdobila rozměrná novostavba divadla. Z dosavadního stísněného provizoria se sem přestěhoval divadelní soubor, a kromě toho hlavní sál i další prostory umožnily pořádat různé typy kulturních pořadů, pohostinských vystoupení, setkání a společenských událostí.

  • 1970

    Sídliště Jižní Svahy
    zdroj: Sedm století zlínských dějin

    Započala výstavba sídliště Jižní svahy. Navázala na předchozí výběrové řízení, kterým se vybralo koncepční urbanistické řešení. Na první etapu výstavby (1970–1980) v západní části území navázala velmi hustá zástavba druhé etapy (1980–1990). Výstavbou tehdy typických panelových domů zde vyrostla rozsáhlá městská část pro několik desítek tisíc obyvatel.

  • 1971

    Významné postavení zlínského výrobce pneumatik stálo u zrodu automobilové soutěže Barum rallye – její první ročník zahájil dlouhodobou tradici, která do Zlína každoročně přivádí početné soutěžící i tisíce diváků.

  • 1990

    Po obnovení demokracie se městu opět navrátil název Zlín a od komunálních voleb v listopadu 1990 se Zlín stal statutárním městem v čele s primátorem; do tohoto úřadu byl jako první zvolen Rudolf Veselý.

  • 1990 - 1992

    Velké průmyslové a obchodní podniky zlínské aglomerace byly odstátněny a ihned navazovala jejich privatizace – Svit, Závody přesného strojírenství, Průmyslové stavby, Barum, Velkoobchod obuví, Výzkumný ústav gumárenské a plastikářské technologie a mnoho dalších. Tomáš Baťa junior v rámci privatizace zakoupil podnik Velkoobchod obuví a roku 1991 obnovil působení firmy Baťa v Československu.

  • 2000

    Mapa Zlínského kraje
    zdroj: Sedm století zlínských dějin

    Při správní reformě byl utvořen Zlínský kraj sdružující okresy Zlín, Vsetín, Kroměříž, Uherské Hradiště. Prvním hejtmanem byl zvolen František Slavík.

  • 2001

    Ilustrace: Monika Tobolíková

    Zahájila působení Univerzita Tomáše Bati s fakultami a pracovišti, které dosud náležely do svazku VUT Brno. Prvním rektorem byl zvolen Petr Sáha. Univerzita pokračovala ve vysokoškolském působení trvající ve Zlíně již čtyři desetiletí. Rozšiřovala se, zaváděla nové studijní obory a dnes k ní patří šest fakult.

  • 2008 - 2011

    Budova rektorátu Univerzity Tomáše Bati
    K dominantám městského centra se přiřadila dvojice novostaveb navržených architektkou Evou Jiřičnou – k budově rektorátu univerzity (2008) se připojilo kongresové centrum, do kterého se nastěhoval symfonický orchestr (2011).


    Kongresové centrum

  • 2018

    Kolaudací byla ukončena rekonstrukce Památníku Tomáše Bati (2016–2018). Tato výjimečná budova patří k nejvýznamnějším památkám české funkcionalistické architektury.