Eliška Rejčka
Není pochyb o tom, že královna Eliška Rejčka kupovala Zlín s okolním panstvím již jako městečko. Protože není starších dokladů o jeho existenci, byť ta je jistá, je právě s paní Eliškou neboli Rejčkou/Richenzou, jak zní cizokrajné jméno této polské princezny, spojena první zmínka. Je to velké štěstí. Velká čest. Kdo by se nadál, že tato moudrá, citlivá a ušlechtilá dáma bude stát o panství kdesi na východě země, nedaleko od zemské hranice s Uhrami? Byla dcerou polského krále, křestní jméno Richenza dostala po své švédské matce a jako česká královna nesla jméno Eliška. Byla podvakrát královnou, napřed českou i polskou, a pak s dalším manželem už jen českou. Když podruhé ovdověla, uchýlila se se svým dvorem do Brna. Jejím životním partnerem byl potom charismatický Jindřich z Lipé. Protože si prý její dvůr v ničem nezadal s tím panovnickým, může nám být líto, že se nepřemístila natrvalo k nám. Výrazně by se tím zvedla prestiž města. Třeba by se tehdejší hrad na Hradisku přestavěl do podoby, v níž by nepodlehl zkáze. Nebo bychom měli o sto padesát let dříve postavenou krásnou velkou gotickou tvrz – pozdější zámek. Přesto s malou nadsázkou říkám: Rejčka je navždy naše a my její.
Eliška Rejčka je tak výraznou postavou českých dějin, že na ni narazíte na internetu i v mnoha knihách. V kontextu zlínském se o ní dočtete v Pokludově knize Sedm století zlínských dějin.