František Bartoš
Jazykovědec, pedagog, sběratel lidové slovesnosti a písní, císařský rada František Bartoš spadá do naší galerie jen proto, že Mladcová se stala součástí Zlína. Narodil se a umřel totiž právě tam. Bartošův dům asi znáte, byť ne jako sídlo jazykovědce. Bartoš je rozhodně nejvýznamnějším zlínským rodákem z množiny předbaťovské. Musel prokázat nejen velké nadání, ale též značnou vůli i askezi. Bez těchto vlastností by nedokázal vystudovat gymnázium v Olomouci, a už vůbec ne vídeňskou univerzitu. I když se za jeho opus magnum považuje dosud jediný souhrnný dialektologický slovník Moravy, značnou práci odvedl také při sběru lidové slovesnosti. Se svým přítelem skladatelem Leošem Janáčkem chodili kolem Zlína po kotárech a zapisovali lidové písničky předzpívávané jim stařenkami, dětmi, ale i pasekáři či zkrátka rolným lidem. Jako pedagog vychoval celou řadu významných literátů (např. Svatopluka Čecha či Jana Herbena). Jeho odkazu se výtečně věnuje Krajská knihovna Fr. Bartoše ve Zlíně.
Za Františkem Bartošem běžte do 14|15 Baťova institutu. V 15. budově – knihovně najdete řadu publikací jeho, i o něm. Ve 14. je dokonce expozice Fr. Bartošovi věnovaná.