František Lydie Gahura
Být ve správný čas na správném místě. Tato mantra se naplnila v životě F. L. Gahury zcela. Známe ho všichni. Pozná ho každý, kdo přijede do Zlína. Nebo snad lze nevšimnout si radnice, obchodního domu, Velkého kina, nemocnice, internátů, čtvrtí Letná a Zálešná? Lze jednu z těchto a dalších Gahurových realizací minout, jistě, ale přijet do Zlína skutečně znamená nutně se setkat s Gahurou. Byl sochařem a architektem současně. Tato „obojživelnost“ ho předznamenala k dokonalé a jistě nejslavnější realizaci vzniklé paradoxně kvůli smrti Tomáše Bati: jeho památníku. Skleněnému objektu – budově a soše současně. Krystal zářící nad městem. Pro architekta či urbanistu musí být radostí, když může být u něčeho tak velkého, jako je budování několika nových městských celků. Tohoto privilegia se Gahurovi dostalo štědře. Ve Zlíně, Otrokovicích-Baťově, i jinde. Rodák ze Zlína (*1891) se nejprve vyučil štukatérem, později studoval na Umprum v Praze, architekturu u Plečnika, později architekturu na akademii u Kotěry. Je symbolické, že ta největší díla zanechal snad navždy svému rodnému městu. Je trpké, že znárodněný Zlín se k němu postavil zády a Gahura dožil jinde.
Více i s obrázky v knize Zlínská architektura Pavla Nováka, či v monografii Ladislavy Horňákové a Jana Gahury František Lydie Gahura.