Jan Antonín Baťa
Všimněte si, že nástupce Tomáše zakladatele, jeho nevlastní bratr Jan Antonín má v naší galerii číslo 13. Není to symbolické? Zprvu šťastná třináctka, která ho vynesla po tragické smrti bratra Tomáše do vedení impéria, se za několik let v důsledku války a znárodnění mění v třináctku nešťastnou, ba dokonce tragickou. Nehledě na rozporuplnost jeho strategie v průběhu války je výsledný účet více než trpký: doma jej odsoudili v nepřítomnosti za to, že nepodporoval exilovou vládu, do Československa se už nevrátil. Vše, co bylo spojeno s jménem Baťa od Baltu až k Černému a Jaderskému moři, bylo hned po roku 1945 znárodněno. Zahraniční světová síť baťovských podniků až na brazilské majetky připadly po soudní při Tomáši juniorovi. I když se Jan v jižní Americe nevzdal, osudové rány jemu zasazené se na závěru života rozhodně podepsaly. Zemřel proto jako šestašedesátiletý, zajisté s pocitem, že byl zle oloupen a neprávem očerněn. Občanské rehabilitace J. A. Bati se jeho potomci dočkali po vlastním velkém úsilí, za spoluúčasti Tomáše juniora až roku 2007, šedesát let po křivdě samotné.
Přečtěte si knihu J. A. Bati Budujme stát pro 40 milionů lidí. Zejména vůdcové národa by si ji měli hodně dobře prostudovat!