Klaudius Bretton
Hudbou posedlý, tak by se dal označit zajímavý člověk, jenž se stal ve Zlíně pánem l.P. 1804. Ač příjmení francouzské, byl to syn významného rakouského vojenského velitele, který oplýval krásným druhým křestním jménem Hyacint. Svobodný pán, nebo chcete-li baron Bretton údajně jedním velkým nákupem pořídil nástroje pro celou kapelu. Kromě vášně pro hudbu byl, zdá se, též dosti podnikavým, neboť provozoval továrnu na sirky. Bretton sice financemi pomohl „otočit“ zlínský kostel (ze směru Z-V do směru S-J), avšak jeho synové byli pěkní vykukové. Traduje se, že když se příliš důvěrně seznámili s nějakou dívkou z panství, dalo jejich otci velkou práci najít jí ženicha z řad sloužících či osob blízkých správě zámku a panství. Za panování Klaudia Brettona také přestali být Zlíňané poddanými. V roce 1848 se poddanství, jak známo, zrušilo, a namísto feudalismu můžeme od těch dob mluvit o kapitalismu. Oba mladí Brettonové reagovali na tuto skutečnost pamětním zápisem budoucím generacím, v němž spílají především komunistickým červům a jejich charakterovým vlastnostem. Pozoruhodná jasnovidnost.
Nelze než opět jen odkázat na knihu Zámek Zlín Zdeňka Pokludy. Zejména citlivé informace o eskapádách mladých pánů jsou zde popsány pěkně a vtipně.