Pan Cedlar
Majitel panství Kryštof Cedlar musel čelit velké ráně osudu: byl totiž unesen a jeho panství za něj muselo zaplatit nemalé výkupné. Zlín bývá s organizovaným zločinem spojován až od konce 20. století, a tak je v dějinách takový čin, jakým je únos, v našich končinách ojedinělý. Stalo se tak v roce 1605, tedy na začátku přetěžkého století, které pak nekonečnou třicetiletou válkou roztrhlo Evropu na mnohá staletí. Uvědomme si, že Zlínsko bylo vlastně výspou, příhraničním územím. O několik kilometrů dál na východ již začínaly Uhry. A právě odtud hrozilo Moravě, konkrétně Zlínsku nebezpečí. Povstalci zvaní po svém vůdci bočkajovci roku 1605 uskutečňovali zlé výpady do našeho vnitrozemí, a drancovali, zabíjeli, kradli. A jednoho dne milého Cedlara unesli a pustili ho, až když dostali výkupné. A nemusí nás překvapit, že těmi bočkajovci nebyli jen a pouze Uhři maďarsky hovořící, ale též lidé s rodnou řečí slovanskou – slovenskou. Holt vždycky jsme se k sobě jako bratři nechovali.
Napsal jsem za svého působení na zámku hru Šest století Zlínského zámku, Cedlarův únos v ní byl lživě vylíčen jako příjemná kratochvíle kdesi v Uhrách s tokajským a čabajkou. Pravdu najdete spíše v knize Zd. Pokludy Zámek Zlín. Představu o drancování nájezdníků z východu si uděláte i prostřednictvím Pekárkových Starozlínských pověstí.