Tomáš Baťa
O věhlasném podnikateli toho bylo napsáno a namluveno hodně. Je zbytečné vše opakovat, je nemožné přijít s něčím novým a významným. Medailonek tak bude pouhými spekulacemi. Baťovo impérium bylo světově rozšířené a mělo neoddiskutovatelnou ekonomickou sílu. Avšak vypuknutí II. světové války by zabránit nedokázalo. Jak by se Tomáš, zůstal-li by živ, zachoval? Setrval by doma, nebo odešel do exilu? Jak by si vedl? Jak by reagoval na znárodnění – na tu loupež století? V roce 1939, na začátku protektorátu by mu bylo 63 let. Mohl být v plné síle a rvát se s nepřízní osudu ať již doma, či v zahraničí. V roce 1945 by mu bylo 69. Jakou by měl v tu chvíli sílu vyrovnat se s křivdou? Jako bývalý šéf by byl ve znárodněném podniku a v rudnoucí zemi prudce nežádoucí. Mohou tak mít pravdu všichni, kdo tvrdí: „Ještě že se toho pan šéf nedožil!“ Zapeklitě hořký doušek si tak museli vypít jiní. Hrozily jim v letech 1947-1948 děsivé soudní ortely, a tak se hlavním útočištěm stal exil. Na západě zůstali Tomáš Baťa junior, Jan A. Baťa, Marie Baťová, Dominik Čipera a mnoho dalších.
O málokom vyšlo tolik zajímavých publikací. Přesto mám pocit, že TB zná vlastně málokdo. Pro pochopení velikosti jeho ducha doporučuji knihu Úvahy a projevy Tomáše Bati, redakčně ji připravil Antonín Cekota.