Vladimír Karfík
Schválně jsou Gahura s Karfíkem v naší galerii vedle sebe. Jsou spoluautory tradice zlínské funkcionalistické architektury. Karfík ze Zlína nepocházel, narodil se ve Slovinsku, kde jeho otec vykonával své lékařské povolání. Jako čerstvý absolvent architektury měl jako mimořádně talentovaný štěstí pracovně se potkat s Le Corbusierem, A. Loosem, F. L. Wrightem. Právě na stáži v Americe jej pro spolupráci získal T. Baťa. Ve Zlíně poté dostal mnohé příležitosti. Dodnes městu vévodí Karfíkův mrakodrap, z protějšího svahu se na něj dívá další Karfíkův monumentální objekt: Společenský dům (IH Moskva). Kdyby nic jiného, je životní dílo, minimálně v případě mrakodrapu hodné publikace o světové architektuře. Zatímco starší Gahura vlastně dožil v ústraní, Karfík (*1901) po odchodu ze Zlína nabral druhý, socialistický dech. Těžko říct, co ho k tomu nutilo – snad cejch Baťova architekta, ale ve svých pamětech byl k batismu a jeho exponentům dosti, až nespravedlivě kritický. Jeho zásluhy o podobu moderního Velkého Zlína tím však nejsou upřeny. Notabene když tyto řádky píše jejich autor právě v budově Karfíkem navržené.
Dokážete-li číst slovensky, potom si sežeňte knihu Architekt spomína napsanou V. Karfíkem za socialistických dob. Ale ještě lépe uděláte, když se podíváte do nestranné, objektivní a reprezentativní knihy P. Nováka Zlínská architektura.