10. týden

„Míchám cibuli a u toho kreslím pana Štěpánka, starostu města Zlín a taky bývalého Baťova zaměstnance, který si založil svůj vlastní podnik na výrobu obuvi. Pozitivní obrázky mají schopnost vás dobít novou energií a vykouzlit úsměv nejenom na vaší tváři, ale taky v srdci.“

Stáhněte celý deník naší kronikářky a začtěte se!
KE STAŽENÍ: ŽIVÁ KRONIKA – MONIKA TOBOLÍKOVÁ

Pondělí 7. 3. 2022

Budík zvoní přesně v 6:30. Je pondělí ráno. Pondělky miluju. Nejsou jen začátkem nového týdne, ale začíná mi nové dobrodružství.

Obvykle se už v sedm hodin s dětmi touláme bludištěm mezi baťovskými domky a v období ledu je to docela bojovka, ačkoli ona je to s dětmi kolikrát bojovka i mimo zimní sezónu. Dneska ovšem budeme o tyto zážitky ochuzeni, protože Joža do školky nejde. Joža kašle.

Včera v noci jsem si jako vždycky udělala myšlenkovou mapu, plán na celý týden! Dívám se na ni u ranní kávy a už teď vím, že to nevyjde. No nevadí, jsem zvyklá.

Od té doby, co mám děti, vím, že když se nepodaří uskutečnit plán A, nastupuje plán B, což znamená: Nepočítej s ničím. Možné je všechno!

Udělám si tedy den se Zátopkem! Po naskicování obrázku a překreslení fixou si při odpolední kávičce otevřu Dickovu scifárnu a ztratím se někde v jeho geniálním světě. Z hlubokého kómatu mě probere až kostička lega, která mi letěla kolem hlavy, což znamená, že se ignorace dětí nevyplácí, a tak končím přestávku a zadávám dětem úkoly ze Sluníčka.

Je jedenáct hodin v noci. Dům se ponořil do ticha. Otevírám okno a hledím dolů na Zlín. Chladný vzduch mě hladí po tváři a já pomalu rozdýchávám události posledních dnů.

Pode mnou blikají stovky světýlek a já mám najednou pocit, že se mi dneska bude dobře spát.

Středa 9.3.2022

Dopoledne jedeme trolejbusem do centra. Musím se zastavit na finančním úřadu a odevzdat přiznání. Děti jsou z jednadvacítky nadšené – nejvyšší budova ve městě, mrakodrap!!!
Výtah nás vyveze až skoro do nebes, a pak se zase řítíme dolů. Jóža obhlíží i výtah Páternoster, ale naskočit do něj si s kočárkem netroufám…ačkoli, možná bych měla do svého deníčku i napínavou vsuvku plnou pro ostatní vtipných a pro mě hrůzných momentů. Při té představě to zavrhuji.
Hlavním dnešním cílem je knihovna. Ve Zlíně je knihoven několik, ale my míříme do té hlavní. Trochu to vypadá, že se v uličkách mezi knihami čas jenom líně převaluje, ale zdání klame. V knihovně to žije! Vře to tu setkáním, akcemi, programy, které vás vtáhnou do víru dění. Myšlenka: Přiblížit knihy lidem, se mi moc líbí!
Do knihovny se možná těším víc, jak děti.
Nejraději nasávám tu atmosféru sama, ale už dlouho mi to nebylo umožněno a možná by mě i mrzelo tam děti nevzít.
Knihy jsem vždycky milovala. Pamatuju si, jak jsem trávívala prázdniny u babičky a teta, původně účetní, byla knihovnicí. Hodiny jsem chodila mezi regály, dotýkala se knih, nahlížela do nich, a pak si jich plno nabrala a u babičky na gauči četla a četla.
Doma mám čtečku narvanou krimi jednohubkami, ale na ty papírové stejně nedám dopustit.
Dokážu si představit, že tu pracuji, vlastně je to takový můj soukromý sen.
Beru do ruky knížku, dotýkám se papíru a ten něžně šustí. Obracím stránky, čichám k listům, ale tak, aby mě nikdo neviděl. Kolem mě létají tisíce myšlenek a to mě fascinuje.
Nakonec si Josífek odnáší Neználkovy příhody a dvě další knihy jsem sbalila pro Anie.
Mám v sobě krásný pocit a ten mi vydrží hodně dlouho.

Pátek 11.3.2022

Jako každé ráno zavolám našim přes Messenger. Začali jsme si takto volávat loni v dobách lockdownu a už nám to zůstalo. Takový šťastný ranní rituál, na který se těším a když to náhodou někdy nevyjde, tak mi chybí.
Vydávám se s Anežkou do centra města. Joža zůstává doma s tatínkem, který má homeofffice. Chci se stavit ve Zlatém Jablku, kde se dnes koná autogramiáda zlínských rodáků a také Knihotrh na podporu Ondry, který je kvůli těžké autonehodě na vozíčku a potřebuje rehabilitace. Na trhu kupuju dětem knížku s obrázky Adolfa Borna a těším se, až si ji doma prolistuji. Jsem fanoušek dětské ilustrace!
Procházím Komenského parkem. Mám chuť si dát kávu. Naštěstí ve Zlíně máte moře možností, kde si posedět, pokaždé zažít jinou, autentickou atmosféru a taky si můžete přímo vybrat pražírnu dle svých preferencí – pro kafaře pravý ráj!
V hlavním parku to hučí jako v úle. Mezinárodní úl. Kolem pobíhají starostlivé maminky a při zvonivém smíchu dětí se zdá být válka, alespoň na chvíli, daleko.
Anežka v kočárku usnula. Sedím na lavičce, piju kafe a pozoruji lidi a myslím na to, kolik se v jejich srdcích ukrývá příběhů.
Dneska je nádherně. Slunce mě něžně hladí po tváři, a to mě uspává.

„Dopoledne jedeme trolejbusem do centra. Musím se zastavit na finančním úřadu a odevzdat přiznání. Děti jsou z jednadvacítky nadšené – nejvyšší budova ve městě, mrakodrap!!!

Výtah nás vyveze až skoro do nebes, a pak se zase řítíme dolů. Jóža obhlíží i výtah Páternoster, ale naskočit do něj si s kočárkem netroufám…ačkoli, možná bych měla do svého deníčku i napínavou vsuvku plnou pro ostatní vtipných a pro mě hrůzných momentů. Při té představě to zavrhuji.“

Kde jste tento týden byl/a? Co jste navštívil/a?

Protože byly děti nachlazené, nestihla jsem to, co jsem si původně naplánovala.

Byli jsme se tedy projít alespoň ke hvězdárně, navštívili jsme mrakodrap, knihovnu, Centrální park na Jižních Svazích, knižní trh ve Zlatém jablku, park Komenského a Areál Lazy.

Co Vám během tohoto týdne utkvělo v hlavě?

Člověk, když ví, že věci dělá vědomě, tak se na svět dívá alespoň na chvíli jinýma očima.

Deník si obvykle nepíšu a tím, že jsem to tento týden dělala, jsem všechny obvyklé věci zažívala ještě tak nějak intenzivněji a nově. Je někdy dobré se na svět podívat i z jiného úhlu.

Co Vám udělalo tento týden radost?

Dařilo se mi vymýšlet obrázky a gify pro město Zlín.

Jinak, já jsem šťastný člověk, protože mě dělají každý den radost třeba úplné drobnosti.

Když otevřu okno a naproti sedí ptáček na větvi, když se děti smějí, když se zastavím se sousedem a dáme se do řeči. To jsou střípky, co tvoří můj svět.

Prožil/a jste v souvislosti s městem nějaký intenzivní zážitek?

Úplně ten nejintenzivnější zážitek bylo narození našich dvou dětí ve zlínské porodnici.  Kompletně nám to změnilo život – v tom dobrém!

Objevil/a jste tento týden nějaké nové místo (místa) ve Zlíně?

Tento týden jsem nové místo neobjevila, ale teprve nedávno jsem vyzkoušela Stezku zdraví pod Tlustou horou a vím, že se tam chci brzy vrátit. Úplně jsem se pro ni nadchla a nejenom já!

Proč je Zlín skvělé místo?

Je to živé město, akční, plné energie a velké inspirace. Když potřebujete zmizet z ruchu města, ponoříte se do zeleně, která je všude kolem.

Doplňte: Město Zlín je…

….město tvořené lidmi a pro lidi. Jsem ráda, že jsem jeho součástí!

Kde vidíte město Zlín za 10 let? Jak bude vypadat?

To je hodně těžká otázka i vzhledem k tomu, co se dneska děje a jak se svět neustále mění a občas i hodně překvapuje.

Vůbec mi nebude vadit, když město zůstane stejně krásné, vlídné a plné života, jako je právě teď.

Zlín je město perspektivní a rychle se rozvíjí, co by jeho rozvoj podle Vás mohlo ještě podpořit?

Jednoznačně lepší dopravní napojení, dále nové autobusové a vlakové nádraží a taky méně aut v centru a více pěších zón.

Co byste rozhodně ukázal/a někomu, kdo přijede do Zlína úplně poprvé a vůbec to tady nezná?

Baťovo město toho nabízí opravdu hodně.

Možná bych napřed přemýšlela o tom člověku: Má děti? Co ho zajímá? V jakém období sem jede a dle toho bych se zařídila.

Vyprávěla bych mu o Tomáši Baťovi a půjčila mu třeba i nějaké knihy a ukázala město v celé jeho nádheře se všemi jeho vůněmi, barvami, lidmi.

A až by se ten člověk nabažil a chtěl trochu změnu, tak bychom si udělali výlet do okolí,  protože i tam je pořád co objevovat.