12. týden

„Mám Zlín ráda, protože je to takový zelený klenot. Domečky v údolí chráněné okolními lesy. Do lesa se můžete dostat z každého místa Zlína během 10 minut a to je skvělé. A samozřejmě, žijí tady skvělí lidé (nejen ti ze Čtyřlístku), bez nichž si život nedokážu představit.“

Stáhněte celý deník našich kronikářů a začtěte se!
KE STAŽENÍ: ŽIVÁ KRONIKA – EKOCENTRUM ČTYŘLÍSTEK

Kde jste tento týden byl/a? Co jste navštívil/a?

Eva Hánělová: Už 22 let organizuje Ekocentrum Čtyřlístek přírodovědnou soutěž Poznej a Chraň! a letos poprvé jsme ji shodou okolností mohli uspořádat v Krajské knihovně Františka Bartoše ve Zlíně. Lepší místo a přijetí jsme si nemohli ani ve snu přát. 

Co Vám udělalo tento týden radost?

Pavlína Davidová: V úterý byl krásný jarní den, a tak jsem se vydala potěšit se jaterníky na Želechovických pasekách. Zase věrně a bohatě rozkvetly.

Anna Matoušková: To, že už naplno začalo jaro a každý den vidím rozkvétat další kytičky. A pak hlavně to, že jsme zase po dvouleté přestávce mohli uspořádat „Poznej a chraň“. A že se do soutěže přihlásilo tolik dětí se zájmem o přírodu. Ať jim to vydrží!

Pavlína Davidová: Tento týden mě potěšila přes všechny komplikace poměrně velká účast škol ze Zlínska na naší soutěži Poznej a chraň!. Velkou radost mi v pátek udělaly výtvarné práce dětí a dobré znalosti lesa a jeho obyvatel.

Co Vám během tohoto týdne utkvělo v hlavě?

Pavlína Davidová: Jedna z definic lesa od zlínského týmu v soutěži Poznej a chraň! mě dnes opravdu dojala: „Les je tiché a krásné místo, kde všichni žijí v harmonii.“

Prožil/a jste v souvislosti s městem nějaký intenzivní zážitek?

Pavlína Davidová: Každé jaro mě ve městě těší rozkvetlé záhony šáfránů a narcisů. Letos jsem poprvé objevila ladoňky na „kopcích“ v Komenského parku. Díky všem, kteří se o barevnou výsadbu ve Zlíně starají .

Objevil/a jste tento týden nějaké nové místo (místa) ve Zlíně?

Eva Hánělová: Sobotní úklid jsme zakončili pod koupalištěm Panorama na Jižních Svazích. V loňském roce tady rostl vysoký rákos, drželo se tu vlhko. Vyvěrá tu totiž pramen. Díky participativnímu rozpočtu Tvoříme Zlín tu jsou nyní vyhloubeny dvě spojené tůňky. Zatím jsou plné jen vody, ale počkejme, až místo okolo opět zaroste rákosem, který poskytne stín a lepší úkryt. Místo si zabydlí a využije mnoho živočichů.

Proč je Zlín skvělé místo?

Eva Hánělová: Mám Zlín ráda, protože je to takový zelený klenot. Domečky v údolí chráněné okolními lesy. Do lesa se můžete dostat z každého místa Zlína během 10 minut a to je skvělé. A samozřejmě, žijí tady skvělí lidé (nejen ti z Čtyřlístku) , bez nichž si život nedokážu představit.

Město Zlín je…

Eva Hánělová: krajská dědina s trolejbusem 😉 

Kde vidíte město Zlín za 10 let? Jak bude vypadat?

Martin Davidov: Deset let není dlouhá doba, i když někdy i jediný okamžik dokáže změnit celý život. Myslím, že se příliš nezměníme v naší tvorbě odpadů. Pravděpodobně ve zlínských ulicích neubude aut. Věřím, že ještě budou kvést lípy na třídě Tomáše Bati a v Dřevnici budou plavat ryby. Možná už bude možné dojet elektrickým vlakem na nové nádraží. Odbavovací hala autobusového nádraží snad bude také vypadat jinak a budu moci obejmout starý jinan ve fragmentu zámeckého parku hned u nádraží.

Zlín je město perspektivní a rychle se rozvíjí, co by jeho rozvoj podle Vás mohlo ještě podpořit?

Martin Davidov: Přes všechny technologie a vynálezy – jsme stále součástí přírody. A v přírodě všechno prochází zrodem, rozvojem a zánikem, ať je to motýl nebo litosférická deska. A z tohoto pohledu netoužím po podporování či urychlování rozvoje. Přibližuje to okamžik zániku. Mám rád Zlín takový, jaký je. Nechybí mi R49, i když si dokáži představit centrum Zlína bez tranzitní dopravy. Nechybí mi nové satelitní čtvrti a další nákupní centra nebo skladové haly na půdě, která živila mé předky. Netoužím po podzemním parkovišti na náměstí Míru, které bude nejspíš znamenat konec stromů na náměstí ani dostavbě uzavření – jižní strany náměstí. Přál bych si, aby děti mých dětí měly kousek do lesa, mohly si utrhnou jablko ze stromu a bez obav ho sníst, aby mohly posedět na břehu řeky a pozorovat v ní život. Aby viděly na vlastní oči ledňáčka proletujícího nad hladinou Dřevnice či motýla na kopretině na břehu. Asi to je pro mne důležitější, než aby seděly u kafe s umělou inteligencí, v brýlích virtuální reality sledovaly zvířata, která tu kdysi žila a na on-line schůzkách napříč celou planetou řešily dopravu ledu ze vzdálené planety, aby bylo co pít.

Co byste rozhodně ukázal/a někomu, kdo přijede do Zlína úplně poprvé a vůbec to tady nezná?

Eva Běhulová: K mým oblíbeným místům ve Zlíně patří modro bílá kaplička nad zlínskými Příluky. Pohodlně se k ní dostanete po červené turistické značce od rozcestníku Pod Burešovem. Značka vás přivede po necelých třech kilometrech po asfaltové cestě na horizont a pokračuje do lesa. Pak odbočíte po asfaltce doprava a jdete po ní asi ještě jeden kilometr kolem lovecké chaty. Vedle kapličky stojí socha sv. Antonína a je odtud překrásný takřka kruhový výhled. Vidíte Vizovické a Hostýnské vrchy a jako na dlani máte město Zlín, nad kterým se vypíná nejvyšší kopec – Tlustá hora. No a když se sem vydáte na začátku července, můžete si natrhat i voňavý lipový květ ze stromu, který roste hned u kapličky.