24. týden

„Ráno se jdu podívat do podchodu. Je dobrý, na konci stoupám monumentálním osluněným schodištěm na náměstí Práce. Ale lidi děsí. Napadlo nás, jak by šel decentně oživit. Volám Pavlovi, jestli by s tím měl problém. Jdu zpátky přes autobusák. Hluk, prach, bezdomovci, rozbité sklo, pochcané kouty. Toto všechno je důsledek velikášských plánů a ambiciózních ideologií. Už to prosím neopakujme – tvořme město jako prostor pro lidi. Ať po městě mohou chodit bezpečně, ať z něj mají potěšení. Chodit! Chodec vytváří energii, zisk. Ne projíždějící auto. Zkuste si přečíst z jedoucího auta jakou mají zmrzlinu a za kolik. Nedělejme bariéry, podchody, nadjezdy, tunely.“

Pondělí 13.6.
Až s ranním sluncem začínám vidět svět kolem sebe. Potají trhám bylinky v parku a v práci dělám čaj. Je mi tady dobře. Dívám se z okna na východ slunce. Chvíli přemýšlím nad tím, co jsem včera četl v jedné knížce – chlapec, kovboj, válečník, milovník, král, mudrc. Co všechno jsem na své cestě nepoznal? Ranní porada je krátká, většina je na dovolené. Bavíme se o tom, jak skloubit dlouhodobé úkoly a menší projekty. Obojí se navzájem ovlivňuje. Znova vše konfrontujeme s ostatními městy. Někde jsou pro nás nesrozumitelní, dokumenty nejsou strukturované. A my potřebujeme být srozumitelní, jednoznační. Systém, struktura. Navíc ten náš Zlíneček, jak hezky se dá popsat. Dívám se na obrovskou mapu, kterou mám před sebou na stěně. Vyzvedám Dorotku v jitsu a jedeme pro Františka na fotbal. Usínám s těžkou hlavou.

Úterý 14.6.
Těžko se mi vstává. Až to sluníčko mě probírá. Jedu trolejbusem, děcka ještě spí, je nás tam jen pár. Vystupuji u škol a jdu přes park. Je to moc příjemné místo. Posledně jsem šel z náměstí Práce dvěma podchody, přes parkoviště a přes spodní park. Brr. Přemýšlím nad tím, jaký vliv má prostředí na moji náladu. Pro koho se město plánuje? Pro auta, vzduchoplavce, ideologie? Nebo lidi, kteří mají metr sedmdesát, chodí po zemi a dívají se na svět svýma očima, dotýkají ho svýma nohama a rukama? A trhají ráno pokradmu voňavé bylinky v parku? To je téma! Maily, telefony, jednání.

Středa 15.6.
Budu ráno chodit přes park. Zabýváme se metodikou koncepčních dokumentů. Volám urbanistovi do Brna a domlouvám konzultaci na příští týden. Budeme potřebovat ověřit, jestli uvažujeme správně. Procházíme balík projektů, a dohadujeme se do čeho se pustíme. Moc vlivů a požadavků, ale asi máme průsečík. Maily, telefony, jednání. Pracovní den si protahuji až do pozdního večera, vlastně brzkého rána. Děti ani ženu jsem neviděl, doma jdu po špičkách, abych nikoho nevzbudil. Vyčurat, pomodlit a spat.

Čtvrtek 16.6.
Ráno se jdu podívat do podchodu. Je dobrý, na konci stoupám monumentálním osluněným schodištěm na náměstí Práce. Ale lidi děsí. Napadlo nás, jak by šel decentně oživit. Volám Pavlovi, jestli by s tím měl problém. Jdu zpátky přes autobusák. Hluk, prach, bezdomovci, rozbité sklo, pochcané kouty. Toto všechno je důsledek velikášských plánů a ambiciózních ideologií. Už to prosím neopakujme – tvořme město jako prostor pro lidi. Ať po městě mohou chodit bezpečně, ať z něj mají potěšení. Chodit! Chodec vytváří energii, zisk. Ne projíždějící auto. Zkuste si přečíst z jedoucího auta jakou mají zmrzlinu a za kolik. Nedělejme bariéry, podchody, nadjezdy, tunely. Toto je téma té pravé udržitelnosti, o které se pořád mluví. Když budeme mít ulice, náměstí, parky, bude se ve městě bydlet, podnikat a koláček na snídani si koupíme kousek od domu, pak bude město jako organismus fungovat samo! Najde si svoje cesty, jak se projevit. Nebudeme ho muset v potu tváře neustále oživovat. To je ta udržitelnost. Holky jsou ve výtvarce až do večera. Večer odjíždíme s Radkou do Holešova na Stavbu roku. Osadu hlídá prababička. Nejdůležitější mise je potkat se s Evou Jiřičnou a pozvat ji na zářijovou konferenci. Chvíli si s ní povídám. Babička sedí u nás doma potmě, ale nespí.

Pátek 17.6.
Jednání, maily, telefony. Máme sezení s Vítkem nad marketingovou strategií. Je připravené zadání na vizuál. Obvoláme studia a rozešleme ho. Odpoledne se účastním online jednání naší pracovní skupiny City Deal. Zaklapnu počítač a je konec. Asi hodinu jen tak sedím. Měl bych už být doma. Kačenka s Dorotou trápí cello.

Sobota 18.6.
Dopolední úklid jde jako vždy tuze. Po obědě se jedeme okoupat k našim. Rád bych se jel se všemi podívat do Rymic, nakonec jedu jen s Dorotkou. Sice už nestihneme prohlídku, ale aspoň si obejdeme krásně zrekonstruovaný hospodářský dvůr, staré vesnické baráčky s doškovou střechou a dřevěný větrný mlýn. Je to příjemné jen tak ve dvou.

Neděle 19.6.
Slavnost Božího těla. Je velká mše v parku. Zlý se bouří – zdvíhá se vichr a obrací stany. Za chvíli je ale vše zpátky na nohou a chlapi vše přidržují. Už nepustí. Stojím tam s nimi a držím. Je to jak vždycky. Zlý vytváří chaos a zmatek, sukuje jazyky, popichuje nejrůznější teoretiky života, kteří se ve své pýše snaží realitu postavit na hlavu.
A ten bordel nakonec uklidí normální chlapi a ženské. Sůl země.

Kde jste tento týden byl? Co jste navštívil?
Krásný holešovský zámek, kde bylo vyhlášení Stavby roku Zlínského kraje.
Skanzen v Rymicích.
Mše svatá při slavnosti Božího těla v parku Komenského.

Co Vám během tohoto týdne utkvělo v hlavě?
Vliv prostředí na psychiku člověka. Proč vytvářet krásné prostředí? Protože je inspirující, otevírá dveře vnímání. Probouzí kreativitu.

Co Vám udělalo tento týden radost?
Občas otevřu oči a rozhlédnu se. Pak mi dělá radost všechno kolem – děti, žena, stromy, slimáci, benzín za 50, cokoliv. Pak se mi zase na čas zavřou.

Prožil jste v souvislosti s městem nějaký intenzivní zážitek?
Není jen jeden. Připadá mi, že to skládám spíše z drobností. Obyčejné věci. Výlet ve dvou s dcerou.

Objevil jste tento týden nějaké nové místo (místa) ve Zlíně?
Po dlouhé době jsem se prosmýkl od Lip, kolem Aralky, po břehu Dřevnice, pod chladící věží, kolem stanu s ohněm a skrz monumentální továrnu na Letnou. Lesk a bída.

Proč je Zlín skvělé místo?
Protože má lidské měřítko, z náměstí je 10 minut do lesa, a koneckonců je to architektonický fenomén.

Doplňte: Město Zlín je domov.

Kde vidíte město Zlín za 10 let? Jak bude vypadat?
Dostavěné náměstí Míru, ulice s lidmi, méně aut v centru. Bude radost v něm žít. A být.

Zlín je město perspektivní a rychle se rozvíjí, co by jeho rozvoj podle Vás mohlo ještě podpořit?
Město má v rukou ten největší nástroj, který je určující pro kvalitu života – ulice, náměstí, parky – veřejný prostor. Tam koncentrujme energii.

Co byste rozhodně ukázal někomu, kdo přijede do Zlína úplně poprvé a vůbec to tady nezná?
Vzal bych ho nejdříve na nějakou vyhlídku na Příluku, nebo Mladcové, ať ho přehlédne v celé své kráse. Červené kostky v zeleni. A pak do reality. Na mrakodrap, a do továrny, do ulic. A večer na pivo do Šopy.