25. týden

„Děti, obří ryba, slunce na chůdách, stovky lidí, Fleret, pivo Švec, stovky balónků. Až mi bude 700 let, takto chci slavit! Byla jsem chvilku na pódiu a viděla vás tváří v tvář, byli jste skvělí, nadšení, šťastní! Teď se dělo to, v co jsme všichni doufali! Jak krásné je milovat svou práci. Ohromnou únavu střídá euforie a dojetí.“

PONDĚLÍ –  4 DNY DO FESTIVALU ZLÍN ŽIJE
Je pondělní ráno, náš tým Živého Zlína má před sebou poslední dny na přípravu hlavní akce výročí města. Hlavou mi prolétnou některé peripetie, které celé přípravy na třídenní akci poznamenaly a sevře se mi žaludek. Myslím, že by bylo zábavné číst o přípravách někde v knize nebo na blogu, protože některé okamžiky byly tak komické nebo naopak tak náročné, že by v klidu vydaly třeba i na nějaký napínavý thriller nebo celkem slušně vtipnou komedii zařazenou do kategorie „To jen tak nevymyslíš“. Ještě před snídaní kontroluju předpověď a doufám, že ohledně sobotního počasí se meteorologové mýlí.
Živý Zlín je dnes organizace, ale vyrostla na pouličním umění, akcích, které oživují prostor města, kdysi také zbrusu nově zrekonstruovaný park Komenského a další lokality. Z dob krušných začátků organizace jsem si ponechala zvyk trávit čas v ulicích města pozorováním. Prý se někde při stavbě lokalit postupuje tak, že před tím než se vybuduje síť chodníků, ponechají architekti lidem zde žijícím možnost vyšlapat si stezky podle svých potřeb a až potom chodníky podle tras vydláždí. Stejně tak pozoruju jak lidi prostor v daném místě využívají. Účelem není vzít lidem tento prostor pro akci, ale podpořit aktivitou ono místo. I festival je koncipovaný tak, aby program na každé ze čtyř scén korespondoval s daným místem.
Často sedávám pod hotelem Zlín pod lípami, město na dlani. Je to trocha relaxace po cestě domů, příležitost se na chvilku podívat na věci všedních dní s nadhledem, když se zrovna nedá uniknout dál do lesů. Dneska sem pod kino dorazí pódium, které má obří rozměry. Od soboty se na něm bude odehrávat řada věcí. Na chvilku mi uteče myšlenka k architektonické soutěži, která proběhla k rekonstrukci Velkého kina a vítězný návrh ukázal možné využití této stavby. Možnosti jsou obrovské, svou hypotetickou dramaturgii pro tento můj milovaný kulturní stánek schovávám do svého neviditelného zásobníku nápadů. Ale dnes na to není čas. Musím věnovat pozornost tomu největšímu projektu, který v rámci oslav vznikl. Zlín slaví a teď je před námi onen slibovaný večírek – třídenní, aby se dostalo na všechny. Porada v restauraci s výhledem na přijíždějící kamion s pódiem právě začíná.

ÚTERÝ – 3 DNY DO FESTIVALU
Byl to skvělý pocit. Ještě včera dopoledne klapalo všechno podle plánu, živozlínský tým ze čtyř lidí narostl na základní produkční tým o deseti lidech, ke kterým se přidají při realizaci další tři desítky lidí. Pohoda vydržela jen pár hodin, s intenzivní letní bouřkou dorazila první organizační katastrofa, a tak závěr pondělí nabral na intenzitě. Ale úterý už startuje s novou nadějí. V kanceláři Živého Zlína na zámku opět zasedá produkční tým a snaží se vychytat detaily, prověřit desítky věcí, účinkující, bezpečnost, zajištění úklidu, plánů pro zvukaře a mnoho dalšího.
V kontrastu toho je okolí zámku klidné. Oáza klidu, která je pořád ještě neobjevená. Občas jen zazní zvuky rekonstrukce z nedalekého tržiště. Zámek stavba tržiště zcela oddělila od zbytku světa. Těším se, že jednou bude perlou města, že bude objeven jeho potenciál a možnosti okolního sadu. Dřevěné detaily i mramorové schodiště jsou vzdáleny klasické zlínské cihle. Léto tu voní levandulí. Mým vůbec nejoblíbenějším místem tady je balkon – zase ten svět z nadhledu. Jste ve výšce stromů, které pamatují dějiny města.
Za týden bude po všem. I tato zámecká půda bude mít svou chvíli slávy v rámci mega festivalu za sebou a stane se za pár dní stavbou, aby se oblékla do nových oken.
Předpověď hlásí sobotní déšť.
Ze zámku mířím do vily Jana Antonína Bati, kde sídlí Český rozhlas Zlín. S Pavlem Vackem je to vždycky prima. Právě teď mluvím o tom, že vám píšu pár slov do kroniky a tom, že už máme v rámci výročí za sebou přednášky s historiky a oslavu toho ryzího data 28. února, podnikatelský meeting, běží projekty s univerzitou, krajskou galerií, fungují designové komamoduly na náměstí a celý červen běhají po Zlíně boty Katky Šedé v rámci projektu Z nohy na nohu. A samozřejmě hlavním tématem je festival.

STŘEDA –  2 DNY DO AKCE
Ranní káva, drobná snídaně, příprava na schůzky a další káva. Předpověď hlásí nehezkou sobotu.
Porada začíná konstatováním, že ve Zlíně nikdy neprší, když to jde od Vizovic. Takže žádná mokrá varianta. Dneska objíždíme místa, která se v dalších dnech stanou dějištěm festivalu. Kam co umístit je dávno jasné, jen se ujistit, že to všechno sedí. Magda má pod palcem všechny brigádníky a dobrovolníky, kteří se k nám přidali. Anežka a Nikča mají vypracované plány s propagací a Zuzka se jako hlavní produkční drží, Marek je připravený na vše.
Zlín bude plný hostů. Všude narážíme na indicie, že se zvedá vlna zvědavosti a zájmu. Ve městě se rozebírají programy festivalu, na sociálních sítích je živo. Startuje možnost zapsat se do dějin a napsat vzkaz příštím generacím. Schránka bude v sobotu na sto let zapečetěná ve věži kostela svatého Filipa a Jakuba.

ČTVRTEK – 1 DEN DO AKCE
Představte si klidnou hladinu, moře bez vlnek, ticho, klid… minuta meditace jen pro sebe uprostřed velkého blázince. Kdo by řekl, že to je na pár dní poslední taková minuta? Počasí na víkend vypadá skvěle, jak jinak… fronta od Vizovic!
Mění se tvář města, rostou pódia u zámku, dokončuje se stavba mega pódia na náměstí Práce, které bude stavbou i většinou programu zajišťovat zlínská agentura, stojí stage Pod lipama i v parku Komenského. Program je koncipovaný tak, aby uchvátil i ty, kteří do města přijedou poprvé, protože není jiné město na světě jako Zlín. Věřím, že jsou tady i dnes vizionáři, kteří vidí, že Zlín není jen město architektury, není jen město zeleně, studentů, podnikatelů, Baťovo město… Zlín je hlavně o lidech. Na prvním místě musí být člověk. To pro něj jsou určeny záhony květin na městské půdě, to pro něj je třeba přemýšlet nad veřejným prostorem, kde tráví svůj čas i nad jeho bydlením. To pro člověka se mají opravovat chodníky i cesty, dbát o bezpečnost, pořádat duchaplné i zábavné kulturní akce, to s ním se musí vést dialog. Je-li ohleduplnost, jsou i dobré spolupráce, rozvoj, budoucnost… je to tak? Příští dny prověří tuto myšlenku.
Můj báječný tým kolegů je skupina srdcařů, záleží jim na tom, aby se lidem líbilo to, co jim přinášíme, aby spolupráce byly prospěšné vždy pro obě strany. Zlín žije je přesně tak připravený festival, dává šance novým umělcům, velebí ty etablované, především ze zlínské hudební scény, představuje komunity, organizace, firmy. Počty zapojených lidí do festivalu jsou ohromující, je to Zlín.
Co u nás v kanceláři asi natáčí ty boty z projektu Z nohy na nohu? Jé jsme v přímém přenosu v onlinu! Musíme je zítra vzít na koncert!

PÁTEK – START
Člověk míní, život mění. Hned po ránu. Ale můžeme ovlivnit jen ty věci, které přichází, ne ty, které změnit nejde. Je dobře, že není čas moc přemýšlet, už všechno jede v kolejích, které týdny a měsíce plánujeme. Kafe i počasí dobrý. A teď už jen cvrkot.
Až budete číst, budete vědět, jak to dopadlo a jak rychle to uteklo. My to ještě nevíme. Přijde dost lidí? Bude se jim líbit koncept programu? Bude to oslava, na kterou nezapomeneme?
Děti, obří ryba, slunce na chůdách, stovky lidí, Fleret, pivo Švec, stovky balónků. Až mi bude 700 let, takto chci slavit! Byla jsem chvilku na pódiu a viděla vás tváří v tvář, byli jste skvělí, nadšení, šťastní! Teď se dělo to, v co jsme všichni doufali! Jak krásné je milovat svou práci. Ohromnou únavu střídá euforie a dojetí. Park Komenského patřil nejmenším a teď už se mění na DJs scénu, scéně Pod lipama říkáme pracovně Woodstock. Je to charakterem, typem kapel, živočišností. U zámku je magie, světýlka, kouzla, novocirkusové prvky, fantastická muzika, prostě show – neskutečné! NESKUTEČNÉ!

SOBOTA – ZLÍN JSME MY!
Tak stačí čtyři hodiny spánku a adrenalin. Jedeme dál! Park Komenského startuje a plní se pozvolna. Netušíme, že přichází první z tisíců lidí, kteří dnes proplují městem. Je krásně, potkáváme se, objímáme se, povzbuzujeme se. Začíná program. Na pódiu se dnes prostřídají desítky souborů od nejmladší zuškové generace přes místní buskery až po profesionály. Park je teď skutečným srdcem Zlína, tepe od ranních hodin vším, co se dá nazvat ochutnávkou charakteru města. Tohle je Zlín. Každé zákoutí parku nabízí jiný zážitek. Od nádherných tanečnic v kostýmech po jógové soustředění, ukázku antiky, herců divadla Scéna, ukázky práce psovodů Městské policie Zlín, tvořivé dílny, hudební workshopy, edukační a pohybové aktivity, květinové dílny, stanoviště s virtuální realitou, ukázkou výroby obuvi, 3D tisku i programování a další a další. Prostě Zlín s tradicemi i pohledem kupředu. Matadoři zlínské hudební scény, včetně legendárního Avionu, zatím statečně v žáru letního slunce opanovali obří pódium na náměstí Práce. Kouzelný zážitek pro všechny, kteří výheň násobenou betonem ustáli, přinesl autorský program fantastického akordeonisty a skladatele Vojty Szabó – muzikanta, který ve Zlíně zapustil kořeny a dnes se k městu hlásí, je precizní, náročný především na sebe. Kéž bych měla čas poslouchat déle. Doufám, že zlínská hudební scéna po covidu zregeneruje a přinese další takové hudební osobnosti. Protože takových je málo. Moje vzpomínka v tento okamžik patří Jitce Šuranské, která byla svá, ale taky nás všech. Odešla moc brzy, moc mladá. Dnes by tady zářila také ona, na pódiu se svým čtyřnohým hlídačem. Vášnivě by se v jejím podání míchaly vlivy všech tří folklorních oblastí, které se ve Zlíně, kde na velkou část života našla tato moravská cérka stabilitu, potkávají. Bystré ucho by ale slyšelo dominující oheň rodného Slovácka v srdci i hlase.
Zatímco se rozjela scéna u zámku a Pod lipama, lidé vytvořili souvislé rotující houfy a přechází z místa na místo podle toho, co z programu je kde láká. Je to neskutečná podívaná.
Uprostřed největšího cvrkotu v ulicích máme svou klidnější chvilku ve výšinách terasy někdejší restaurace Kongresového centra. Do sálu pod námi míří ti, kteří směrovali v minulosti dávné i nedávné a v různých odvětvích kroky města tam, kde je dnes. Pro tento okamžik se stává sál, ve kterém je čestně usazena i jeho stavitelka, architektka a slavná zlínská rodačka Eva Jiřičná, pátou festivalovou scénou. Přichází Marek Eben, svůj pražský původ na oslavách moravského krajského města omlouvá slibem, že pozornost a řada dalších hostů bude se Zlínem v intenzivnějším sepětí.
O pár hodin později známý moderátor už stojí před davem na pódiu na náměstí Práce a uvádí světovou premiéru díla zlínského rodáka Tomáše Illeho. Zlínská filharmonie open air hraje tóny skladby Dějiny velkého Zlína ve zvucích a hudbě. Je to po vystoupení provazochodce a walldancerů velký kontrast. Jsem přesvědčená, že teď má Zlín jedinečnou skladbu, krásné dílo, kde slyšíte a se zavřenými očima i vidíte řeku Dřevnici, kde chodíte Zlínem. Hudba vystavěla velkolepý obraz města, které má velkou budoucnost, budoucnost v dalších generacích, v dnešních dětech. Slova herců protínají melodii, posouvají zážitek ještě o kus dál. Doufám, že bude příležitost si symfonii poslechnout ještě jednou, třeba v sále.
A Zlín žije! V parku, pod lipama. Zlíňané i návštěvníci tancují, zpívají, užívají si teplý večer, kterým jen na chvilku proběhla rychlá bouřka, ale vůbec nezměnila náladu v ulicích města.

NEDĚLE – PASTVA PRO PRO DUŠI
Skoro jako kdyby mezi sobotou a nedělí nebyla pauza, v parku a na náměstí Práce to pořád tepe festivalem. Pro mě je ale park velkým zakončením několika měsíců práce. Mám čas se zastavovat a sdílet dojmy s těmi, kteří se na přípravě podíleli, míchají návštěvníkům drinky, moderují na pódiích, hrají, zpívají, pomáhají… Děkování, úsměvy, obdiv, štěstí, zkušenosti, výměna kontaktů, začínající spolupráce.
Pokud jste dočetli až sem, možná by to chtělo nějakou odměnu. Co třeba jedno malé tajemství Živého Zlína? Jsme trochu speciální rodina, respektujeme se vzájemně, podporujeme se a hlavně milujeme to, co děláme. Děláme totiž s veškerým nasazením všechno pro vás, jako byste byli naši nejlepší kamarádi, vlastní rodiče, naše vlastní děti. S ničím odpracovaným jen tak, aby se neřeklo, se nespokojíme. Jsme odhodlaní tvořit a pracovat pro vás stejně vášnivě, jako doposud!