27. týden

„Lidé se bavili, ochutnávali jídlo z naší rakousko-uherské polní kuchyně a byli z toho nadšeni. Pokrmy, které se na místě vařily, téměř nikdo neznal. Největší ohlas měl sladký koláč z fazolí. Toho se nemohli nabažit. Padlo také pár výstřelů. Kluci – vojáci se nemohli dočkat, až si budou moci zařádit s historickými zbraněmi. Rány z děl pak byly vyvrcholením našeho celotýdenního snažení.“

Pondělí 4. 7. 2022
Ahoj deníčku. Je tady večer a já si chci zaznamenat, co se událo.
Dneškem začal jeden z nejhektičtějších týdnů v roce. Už v sobotu vypukne naše akce Výstava zbraní a je třeba toho spoustu zařídit. Už od rána jsem nedala telefon z ruky. Ještě pár takových dní a snad ke mně i přiroste. Zjišťovala jsem počty lidí, kteří se na nás přijedou podívat a podpořit nás, jaké budou mít kostýmy a jaké vybavení si s sebou přivezou. Pozemek totiž není nafukovací a je potřeba prostor využít efektivně. Do toho mě také zaměstnával náš roční synek Vítek. A každá matka ví, že zakomponovat do péče o dítě jakoukoliv práci je dost komplikované. Ale já si jako obvykle musela nějak poradit.
Chvíli klidu mi poskytla odpolední procházka. Pokojná chůze kolem řeky Dřevnice s kočárkem mi vždy dodá trochu sil do dalších organizačních věcí. Teď už ale musím jít uložit k spánku toho našeho malého raubíře.

Úterý 5. 7. 2022
Ahoj deníčku. Je tady opět večer a s ním moje zážitky z dneška.
Už včera jsem si spočítala lidi, kteří přijedou, a tak jsem se mohla vrhnout na plánování nákupního seznamu a jídelníčku, aby ti naši kamarádi neumřeli hlady. Když jsem psala soupis potravin potřebných k vaření, úplně jsem se zděsila, kolik toho musíme pořídit. Dvacet krků toho za víkend dost spořádá. Jen doufám, že nám vyjde krásné počasí a přijde hodně lidí a vrátí se nám aspoň část financí na dobrovolném vstupném. I když tuto každoroční akci pro veřejnost pořádáme moc rádi, letos to bude o dost dražší. Všichni víme, jaká je teď složitá situace. Inflace a neskutečné zdražování. Ale není možné jen pracovat a ze života nic nemít. Je potřeba i trocha radosti a zábavy. A jak už moje babička vždycky říkává: „Peníze budou a my nebudem.“ A když počasí nevyjde a nikdo nepřijde? Tak to bude jen velká párty lidí, co mají stejné zájmy jako my. Je potřeba si zase vlít trochu optimismu do žil.

Středa 6. 7. 2022
Ahoj deníčku. Opět večer. Slunce zachází a já si tady k tobě poznamenám, co se za celý den stalo.
Dnes bylo potřeba naplánovat rozmístění stanů, zbraní a kuchyně. Však mě znáš a víš, že moje výtvarné umění není nic moc, a tak grafický náčrt pozemku s umístěním daných věcí je spíš k pobavení, než k veřejnému prezentování, ale snad svůj účel splní. Když přišel Jirka, můj milovaný manžel, domů z práce, musela jsem mu moji malůvku ukázat. Nejdříve se málem počůral smíchy, ale bylo potřeba, aby ji viděl. To on totiž bude v pátek na místě organizovat stavbu vojenských ubikací, umísťování stojanů pro samotné zbraně i připravovat koutek, kde se bude čepovat pivo a vařit něco dobrého k snědku.
I když jsem toho chtěla stihnout mnohem víc, náš synáček byl jiného názoru. Poslední dobou ho zase trápí růst zoubků, a proto ho musím jít opět konejšit.

Čtvrtek 7. 7. 2022
Ahoj deníčku. Další den je pomalu za námi, a tak tu sedím a popisuji, co se dělo.
Dnešek byl ve znamení velkých nákupů. Manžel už má, díky bohu, dovolenou. Nebyl tedy problém jet nakupovat již dopoledne. Vítek měl dobrou náladu, takže jsme všichni vyrazili na „výlet“ do nákupního centra. Do tohoto velkoobchodního domu však nemohou děti, proto jsme po cestě vyzvedli ještě babičku s dědou, dokonalé a milující chůvy. Několikahodinový maraton mohl začít. Trvalo to dvě a půl hodiny, stálo balík peněz a dva obrovské nákupní košíky, ale snad máme vše, co jsme potřebovali. Problém ale nastal, když jsme se pokoušeli jídlo dostat do ledničky. Potravin, které potřebovaly chlazení nebylo moc, a tak se nám to jako zázrakem podařilo dostat dovnitř. Užili jsme si u toho ale kopec zábavy.
Odpoledne pak už bylo plně vyhrazeno našemu synovi. Náš malý ďáblík má rád společnost, takže jsme vyrazili do dětské herničky. Ještě teď mě bolí hlava z toho výskotu dětí.

Pátek 8. 7. 2022
Ahoj deníčku. Jsem zase tady. Tak jdeme na dnešní záznam.
Pár hodin a je tady velký den D. Dnes jsme se přesunuli na pozemek určený k výstavě. Všechny práce se už musely vykonávat na místě. Hlídat Vítka a do toho organizovat, usměrňovat a vítat účastníky dalo fakt zabrat. Nervozita pomalu stoupala, což s sebou přineslo několik nedorozumění a neshod. Prostě jsme se s manželem pohádali a samozřejmě úplně o hloupostech. Po vyprchání emocí jsme vymysleli kompromis a nebe bylo opět bez mráčků. Všechny přístřešky a stany se podařilo postavit, potřebné věci se nachystaly a většina lidí také dorazila. Sláva.
Ještě jsem rozvrhla funkce na sobotu, kdo za co bude zodpovídat a uvařila večeři pro spolubojovníky. A už jsem si to šinula s Vítkem domů, abychom nabrali síly na ráno.
Vše nám šlo neskutečně od ruky, až jsem se toho lekla. Přece nemůže být vše tak bez problémů. Doufám, že se nic nepokazí. Drž palce.

Sobota 9. 7. 2022
Ahoj deníčku. Sobota je za námi. Jdu si tedy zapsat, jak to dneska probíhalo.
Byl to den plný práce, ale taky legrace. Ráno začalo návštěvou policejní hlídky jako každý rok. Potřebovali vědět, jak naše akce bude probíhat a na co se mají připravit.
Počasí nám vyšlo na jedničku. Obávali jsme se, že se přižene nějaká dešťová přeháňka, ale obavy se nenaplnily. Vše bylo perfektní. Lidé se bavili, ochutnávali jídlo z naší rakousko-uherské polní kuchyně a byli z toho nadšeni. Pokrmy, které se na místě vařily, téměř nikdo neznal. Největší ohlas měl sladký koláč z fazolí. Toho se nemohli nabažit. Padlo také pár výstřelů. Kluci – vojáci se nemohli dočkat, až si budou moci zařádit s historickými zbraněmi. Rány z děl pak byly vyvrcholením našeho celotýdenního snažení.
Je konec. Je mi to i trochu líto, ale budu se těšit opět za rok. Až se všichni sejdeme, posedíme u dobrého pití, uvítáme návštěvníky a naše umění posuneme zase o kus dál. Všichni si to užili, to je to hlavní. Dnes už se konečně vyspím bez úzkosti a stresu.

Neděle 10. 7. 2022
Ahoj deníčku. Opět se jdu svěřit se svými myšlenkami.
Dnes jsem nehnula ani prstem. A ne jen proto, že mám dnes narozeniny, ale hlavně jsem po tom týdenním chaosu neskutečně vyčerpaná.  I přes to nesmírně šťastná. Je to úspěšně za námi.  Celý den jsem se věnovala našemu synovi, kterého jsem poslední dobou trošku zanedbávala. A ten čas, co jsem trávila organizací, jsem mu dnes vynahradila a uklízení na pozemku jsem s radostí přenechala jiným. Zase nemusím být u všeho.
Při odpolední procházce s kočárkem, jsem to však nevydržela a šla okouknout, jak práce pokračují. Všichni si tam seděli a popíjeli zbytky piva z bečky. Pohodička zavládla i u nich. Nevadí, poklidí se to jindy. Však ten nepořádek neuteče.

Foto: Jan Salač a archiv spolku Von Macenau

Kde jste tento týden byla? Co jste navštívila?
Jelikož byl tento týden opravdu náročný, vzhledem k organizování akce Výstava zbraní, nebyla možnost navštívit některá další zajímavá zákoutí ve Zlíně. Pohybovala jsem se jen na známých místech mezi domovem a pozemkem v Loukách, kde se konala akce.

Co Vám během tohoto týdne utkvělo v hlavě?
Asi pocit z dobře odvedené práce a nadšené výrazy lidí z vydařené akce.

Co Vám udělalo tento týden radost?
Radost mi udělalo, když jsem se mohla setkat s přáteli, které jsem dlouhou dobu neviděla.

Prožila jste v souvislosti s městem nějaký intenzivní zážitek?
Ano prožila. Když jsem jela s naším malým synem k lékaři, zapovídala jsem se na zastávce s jedním starším pánem a ten vyprávěl svoje zážitky z druhé světové války. Bylo to tak poutavé, že jsem i zapomněla nastoupit do autobusu.

Objevil/a jste tento týden nějaké nové místo (místa) ve Zlíně?
Mrzí mě to, ale tento týden nebyl žádný prostor pro objevování. Ještě jsem však nenavštívila Památník Tomáše Bati, tak tuto chybku v nejbližší době určitě napravím a zajedu se tam podívat.

Proč je Zlín skvělé místo?
Protože se zde snoubí příroda s městskou architekturou. Stačí zajít jen kousek od našeho domu a už jsem v klidném lese, kde společně s mým synem čerpáme energii.

Doplňte: Město Zlín je… pro mě zázemím a rodinným hnízdem. Přestěhovala jsem se sem za manželem a moc krásně se nám tady žije.

Kde vidíte město Zlín za 10 let? Jak bude vypadat?
Snad se Zlín moc nezmění. I když má nějaké svoje chyby a problémy, moje rodina to tady miluje a nepotřebuje nic zásadního měnit.

Zlín je město perspektivní a rychle se rozvíjí, co by jeho rozvoj podle Vás mohlo ještě podpořit?
Asi by pomohlo, kdyby se vyřešila doprava a zácpy. Ale co bych chtěla nejvíc? Aby se opravilo Velké kino, které jsem neměla šanci před jeho uzavřením navštívit.

Co byste rozhodně ukázala někomu, kdo přijede do Zlína úplně poprvé a vůbec to tady nezná?
Já bych mu asi nejdříve ukázala čtvrť s baťovskými domky. Je to totiž unikátní kus města, která se jen tak nevidí.