28. týden

„Skautský tábor je odhodlání mladých lidí dotknout se přírody, sebe a svých hranic. Každý účastník je vystaven řadě vnitřních i vnějších výzev, jak posunout sebe, ostatní a třeba i svět tím správným směrem. Hledáme povzbuzení, že v tom není člověk sám, ale je součástí celku – oddílu a tím může posouvat i svou samostatnost. Tím nejsilnějším, co účastník zažívá, je budování kamarádství, přes všechny zážitky, povinnosti i radosti, které intenzivní skautský tábor přináší. Pro 18. oddíl skautů ze Zlína tentokrát v lesích obce Držková.“

Kde jste tento týden byl/a? Co jste navštívil/a?
Společná příprava a chystání věcí na tábor v naší klubovně ve Zlíně za nemocnicí Tomáše Bati.
Stavba podsadového tábora v lesích nedaleko obce Držková.
Putování po krajině Hostýnských vrchů.

Co Vám během tohoto týdne utkvělo v hlavě?
Ranní vstávání a večerní usínání pod plátnem stanů mimo civilizaci.
Plápolající vlajka stahovaná a vytahovaná k modré obloze.
Parta lidí, kteří vytvoří svůj prostor a umí v něm žít.

Co Vám udělalo tento týden radost?
Dojetí skautů při slavnostním ohni a jejich slib sloužit nejvyšší pravdě a lásce.

Prožil/a jste v souvislosti s městem nějaký intenzivní zážitek?
Je krásné, jak se letní město uklidní, je více místa, větší klid. Jako by si bralo v některých okamžicích svou dovolenou.

Objevil/a jste tento týden nějaké nové místo (místa) ve Zlíně?
Krásu a malebnost Hostýnských vrchů, pohled na zvlněnou linii zelených lesů kolem Držkové a Kašavy hladí duši. A to vše 20 min od Zlína.

Proč je Zlín skvělé místo?
Je dostatečně velké, abychom měli možnost být sami a přiměřeně malé, abychom byli v blízkém kontaktu se všemi, co máme rádi.

Doplňte: Město Zlín je…
Srdce poskládané z neomítnutých cihel.

Kde vidíte město Zlín za 10 let? Jak bude vypadat?
Bude vypadat tak dobře, jako jeho spokojení obyvatelé s touhou a odvahou s ním/v něm žít.

Zlín je město perspektivní a rychle se rozvíjí, co by jeho rozvoj podle Vás mohlo ještě podpořit?
Ideálně tak, aby si mocně odfouklo a podařilo se mu dopravně ulevit.

Co byste rozhodně ukázal/a někomu, kdo přijede do Zlína úplně poprvé a vůbec to tady nezná?
Zvlněnou krajinu plnou lesů a všechny pohledy, které Zlín ukazují v jeho kompaktnosti.

Pondělí 11.7.
Zvuk píšťalky rozráží ranní klid táborového městečka, první opravdový táborový den. Ranní rozcvička protahuje rozespalá těla, která prověřila včerejší stavba táborového městečka. Slunce nabízí předpoklad krásného dne, a tak jej maximálně využíváme. První výzvou je tradiční příprava několikapatrového slavnostního ohně, v lese jako v mraveništi a za dopoledne je slavnostní oheň složený. Polední odpočinek tráví většina táborníků v „hamakovém“ ležení, aby nabrala síly na odpolední družinové klání v netradičních hrách. Den je zakončen prvním úsekem celotáborové hry (zkratkou CTH) „Zaklínač“ a po zpěvu a hře na kytaru si noční klid přebírají hlídky, které bdí nad naším spánkem.
Vzkaz dne – „Spánek je pro slabochy“

Úterý 12.7.
Kapky deště nás neochotně doprovází v rozcvičce, ranní hygieně i nástupu. I tak nejsme z cukru a hrneme se do úseku CTH „zkouška ohněm“, který prověřil kvalitu našich kostýmů i měkčených mečů. Posilujeme i naše dovednosti pro přesnou střelbu v naší lukostřelnici. Déšť nás bohužel neopouští, ale interaktivně si procvičujeme, jak přistoupit k člověku v bezvědomí a jak vypadá správný záklon hlavy. Heroickým výkonem oslnila kuchyně, která pro mlsné táborníky připravila devadesát palačinek, po kterých se jen zaprášilo. Široký výběr deskových her, lehké přítmí a déšť dává příležitost, jak prožít večerní program. Kapky nás budily a kapky nás uspaly.
Vzkaz dne – „a pršelo a pršelo …“

Středa 13.7.
Ranní rozcvička je nejen příležitostí protáhnout své tělo, ale i možností pozorovat přeměnu smačkaných a ploužících se postav do lidských bytostí. Finální podobu mladých skautů mu dává i pravidelná ranní koupel celého těla. Po ranním vytažení vlajky za zpěvu „Junáci vzhůru, volá den…“ se u tradičních podsad (dřevěná konstrukce s plachtou ve tvaru A) formujeme do jednoho celku pro společnou oddílovou fotku. Rybí pomazánka nás posiluje pro dopolední blok CTH stavby opevnění, kterou jsme budovali ze starých desek, včetně brány a tajných vchodů. Odpoledne posilujeme své dovednosti pro práci s mapou – měřítko, orientace, vrstevnice a hledání tras nás má vybavit v duchu našeho hesla: „buď připraven“ s dodatkem „a hlavně se neztrať“. Navazoval úsek CTH, kdy jsme se jako zaklínači učili, jak připravit vhodný lektvar a na co jej použít. Večer dva táborníky čekala skautská výzva „noční bdění“, při které mají po probuzení zůstat hodinu bdělí, aniž by svítili či mluvili, avšak oba uchvátila říše snů.
Vzkaz dne – „To nevadí, že je ten objektiv zaťápaný. Ten moment to zachytí.“

Čtvrtek 14.7.
Při ranní snídani je každý usazen dle vybraného místa a snídaně mu bude přinesena – jaká příjemná změna. Jenže ouha, jedná se o začátek debaty o tom, jak jsou na tom s jídlem jednotlivé kontinenty. Někteří tak sytí své žaludky kaší a vodou, zatímco druhým se stůl prohýbá pod množstvím rozmanitých pokrmů. Navazuje družinový úkol sbalit se na noční přespání v lese a vybavit se nářadím a materiálem na stavbu improvizovaného přístřešku. Ten musí být postaven pro bezpečné přespání celé družiny tak, aby nezmokla a ještě se pohodlně vyspala. Přístřešky stojí, a tak můžou být táborníci postaveni před další úkol CTH Zaklínač –  hledání potravinových cyklů v tomto světě. Cílem je vypracovat se z nižší vývojové pozice až po tu nejvyšší, výhodou je bystrost a rychlost. Příchod tmy klade novou výzvu – dokázat se nočním lesem proplížit až ke svítícímu bodu a zde se podepsat, bez zachycení nočním pozorovatelem. Někteří se pokouší o noční bdění, ale náročný den během chvíle všechny přemůže spánkem.
Vzkaz dne – „Masa Bob, Masa Bob, Masa Bob, …“ (táborový šaman, který pohlcuje vše zlé a vydává jen to dobré)

Pátek 15.7.
Ranní nástup připravil nečekané překvapení. Provázek na vytahování vlajky nevydržel a v elegantních obloučcích klesl k zemi. Při jemném ohledání stožáru se skácel i ten. Společnými silami jsme obnovili jak funkci provázku, tak horizontální funkci stožáru a mohli vytáhnout vlajku. Jako další krok výcviku Zaklínačů každý absolvoval základy jízdy na koni, který se nám v závěru splašil, naštěstí jen s polenem, ke kterému byl přivázán. Bojové dovednosti Zaklínačů pak byly prověřeny ziskem vlajek protivníků a jejich dovedností ovládat měkčený meč. Blížil se konec dne a před táborníky stála výzva prověření kvality postavených bivaků, a tak se sbalili a navazující noc v nich společně strávili.
Vzkaz dne – „Já ten stožár vykývnu“

Sobota 16.7.
Při ranním svítání se táborníci vrací ze svých přístřešků na snídani. Čeká je velká dvoudenní hra ze světa Zaklínače. Přicházejí do městečka Wizima, kde je vítá starosta, alchymista i mistr Zaklínač. V průběhu dne jsou vystavováni různým úkolům tak, aby byly prověřeny jejich schopnosti a dovednosti. Musí si poradit se ziskem amuletu od golema, vypátrat záhadnou smrt s krvavým poraněním na krku, odhalit, proč se ztrácí ovce a městu hrozí vyhladovění. Využívají k tomu schopnosti řešit logické hádanky, vaří lektvary, hledají místa v terénu a vyhodnocují, zda bojovat, nebo se raději stáhnout. Všichni se ocitají ve fantazijním světě, který je provází až k večernímu spánku.
Vzkaz dne – „tak jsem točil příborem, až jsem si rozsekl obočí“

Neděle 17.7.
Neděle je sváteční den, a je tak posunut budíček a táborníci nemusí na ranní rozcvičku. Ranní hygiena je však povinná pro všechny. Pak už oblékají své kostýmy Zaklínačů a pokračují v rozdělaných úkolech. V řadě případů potřebují využít schopností tajemného alchymisty, který jim po úspěšném uvaření lektvaru propůjčí zvláštní schopnosti. Ty využívají při finálním plnění úkolů, kde se jim daří přemoci vlkodlaka, upíra či zastavit šířící se epidemii onemocnění. K finální očistě potřebují zprovoznit pekelný stroj, pod kterým je nutno zatopit a pak řadou drobných úkonů hlídat tlak a ruční čerpadlo, aby pak finálně na každého táborníka vyšla teplá koupel. Po takto realizované lazebnické očistě již nic nebrání spánku. Tábor se může přehoupnout do druhé půle a může všem nabídnout nové výzvy, zážitky i dobrodružství.

Družinová báseň na závěr:

Skautský tábor, místo skvělé
Zde se cítím vždy vesele

Ondra velí, Vlado vaří
Spolu se nám všechno daří

V sedm ráno budíček, potom hnedka rozcvička
Většinou to bývá nějaká rychlá honička

Následuje snídaně, poté ranní nástup
A při prvním programu rozdělí nás do tlup

Po programu oběd, najím se jak medvěd
V odpolední pauze prosím se já dlouze

Odpolední program uteče jak voda
Pak večerní nástup a jede se znova.