30. týden

„Město Zlín je pro mne jiné, svérázné.“

Pondělí
Je léto, „naše“ školka má šest týdnů prázdniny. Manžel proto poveze dceru k babičce, u které je na prázdninách i neteř. Loučím se doma s manželem a dcerou a mířím pěšky do kanceláře, kterou mám pět minut pěšky. Respektive je to sdílený kancelářský prostor v budově Sila II, v Impact Hubu Zlín, kde má Czechitas jeden stůl. Před devátou začínám pracovat. Tento týden připravujeme Czechitas stánek v parku Komenského na akci Vědecké workshopy. Prostřednictvím něj chceme ve Zlíně zvýšit povědomí o tom, jakou službu nezisková organizace Czechitas přináší ženám ze Zlínska a proč je dobré se vzdělávat v IT a digitálních dovednostech.
Během dne se účastním dvou krátkých callů – videokonferenčních hovorů s kolegyněmi napříč republikou a jedné osobní schůzky. Řeším pracovní úkoly, příspěvek na Facebook, email týmu zlínských dobrovolníků – lektorů, koučů a workshopistek a také grafiku na plakát tak, abychom ho mohli používat opakovaně, domlouvám tým na stánek. Je horko, a tak si den zpříjemním nanukem z nedalekého obchodu.
Odpoledne přicházím domů. Potřebuji si koupit šaty do těch veder. Do města bych chtěla jít pěšky, kvůli úspoře času ale beru elektrickou koloběžku, abych stihla večer vyzvednout v dohodnutý čas děti u babičky. V obchodě s konfekcí mají výprodeje. Přemýšlím, kolik se vyrobí toho, co nikdo nechce ani se slevou a říkám si, že to v tom obchodě vypadá jako oslava marnosti. Zkouším jedny šaty, beru je a jedu domů.
Okolo sedmé jedu k babičce (tchyni) pro dceru a neteř, balíme hračky a všichni odjedeme k nám. Muž s babičkou řeší manželovo účetnictví, já připravuji dětem večeři a dávám prát pračku. Přemýšlím, jestli půjdu zalít dýně a cukety. Letos jsem je sadila asi s měsíčním zpožděním a za soucedovic ty moje značně zaostávají. Na jaře byly jiné priority. Předpověď ukazuje déšť, tak nezalévám. Manžel odváží babičku domů, jdeme spát.

Úterý
Vstávám 6:30. Venku prší, mám radost, že dýně dostanou vláhu. Přemýšlím, jestli budu budit děti, nebo je nechám ještě spát. Děti se už oblékají. Prší a je zataženo. V předsíni zjišťujeme, že nemůžeme odejít, hledáme svítící prstýnek. Prstýnek jsme nenašli, pojedeme k tchyni bez něj. Děti hlásí, že potřebují deštník – máme jeden s Elzou a druhý se zvířátky. Musíme prý vzít oba. Přijíždíme na Jižní Svahy a zjišťujeme, že deštník s Elzou je rozbitý. Bereme ten druhý a utíkáme k paneláku. Předávám děti. Přemýšlím, jestli ten deštník s Elzou rovnou nevyhodit. Přijíždím do práce, chystám stánek, plakáty, připravuji materiály pro tisk a domlouvám se s grafikem. Jedu autem do města řešit tisk a další drobné úkoly. Na Sadové není kde zaparkovat. Objíždím kolečko a parkuji na Tomáše Bati před semaforem. Je průtrž mračen, nedá se vystoupit z auta. Beru rozbitý deštník s Elzou, zjišťuji, že zase tak moc, aby se nedal použít, rozbitý není. Po vyřešení všech úkolů jedu zpět do kanceláře. Do kanceláře přišel druhý plakát z Luhačovic zadaný k tisku s předstihem. Tisk je nádherný, s tím na počkání z copycentra se nedá srovnat. Příště budu vědět, kde tisknout. Dochystávám vše potřebné na zítřejší akci v parku.
Dcera má spát u babičky, proto využívám pozdního odpoledne doma k četbě knihy. Domů přichází manžel s dcerou, dcera pláče. Zjišťuji, že dcera chtěla jet domů, ale stýská se jí po sestřenici. Manžel chystá večeři a jedeme za neteří. U babičky zjišťujeme, že neteř plakala taky, tak jsou holky nakonec na noc spolu.
Večer doma vystavuji fakturu ke svému projektu – vyrábím nové produkty z použitých textilních nebo PVC reklamních bannerů.

Středa – Czechitas v Parku Komenského
Do práce přicházím později, vyřídím agendu, nějaké emaily, potvrzuji si s Matějem z našeho Czechitas širšího týmu lektorů/ek, koučů/ek a workshopistů/ek, kdy a kde se potkáme. Nakládám věci do auta. V parku už se chystá program, cirkusové vystoupení a další. Přichází Matěj a stavuje se na chvíli i Tomáš. Rozdělujeme si úkoly a chystáme vše potřebné – stoly, letáčky, roll-up, ozoboty – malé robotické hračky, s jejichž pomocí a barevnými fixy se děti učí principy algoritmů. Akce je v plném proudu, několik žen a maminek se zajímá, jakým způsobem se mohou vzdělávat s Czechitas ze Zlína. Bavíme se o tom, že více než polovina našich kurzů probíhá online, teď na podzim je dokonce možné absolvovat i celou Digitální akademii (čtyřměsíční rekvalifikační kurz) online.
Po 18:30 uklízíme, vezu babičku a děti, které si do parku přišly vyhrát, na Jižní Svahy. Děti říkají, že u babičky v paneláku není takové vedro, takže chtějí spát tam. Potom jedu vybalit věci do Hubu. Prší. Vyšlo nám to krásně. Nemusím zalévat dýně a cukety. Zastavuji se ještě na nákup. Doma večeřím a čtu si knížku.

Čtvrtek – členský oběd v Impact Hubu Zlín
Manžel odjel na teambuilding na vodu s kolegy z práce. Ráno bez dítěte. V devět mám call s kolegyní v Praze. Slack (komunikační platforma, kterou v Czechitas používáme) mě náhodně propojil s kolegyní. Jednou za dva týdny můžu být takto náhodně propojená s někým z organizace. Dohodly jsme si krátký hovor. Zjistila jsem, co dělá, že sedí v Praze i to, že nejede na teambuilding – o to větší radost mám ze setkání na callu.
Vyúčtování, report, procházka do Zásilkovny – odesílám zpět vybavení zapůjčené z pobočky v Liberci. Inventura pokladny, účtenky.
Dnes se koná společný oběd v Impact Hubu Zlín. Všichni z budovy Silo II a členové Impact Hubu si mohou objednat společně meníčko z vybrané restaurace. Tentokrát je to vietnamská kuchyně, něco lehčího do parných dnů. Mňam. Tyto obědy společné tu bývají asi jednou za dva týdny. Seznamuji se s lidmi z jiných pater i tím, co dělají. Sešlo se nás na obědě spousta. Z hovoru vyplývá potřeba omrknout sdílené prostory třetího patra, kam přibyl nový rezident. Mají to tam pěkné.
Během dne mě čeká ještě pracovní hovor se zástupci Českého rozhlasu Zlín. Jedu vyzvednou dceru k babičce a jedeme do Želechovic na zkoušku šatů. Dcera bude na konci srpna družička. Bude se mi ženit brácha.

Pátek – výlet za spolužačkou do Záříčí
Vezu tchyni s neteří na vlak do Otrokovic. Jedou za rodinou do Liberce. Pracuji z domu. Na páteční odpoledne máme i s dcerou naplánovaný výlet za spolužačkou z kombinovaného studia marketingových komunikací. Těším se. Netuším, kde je obec Záříčí, zapínám navigaci a po třetí vyjíždíme. Sdílíme dojmy a zkušenosti se stánic, promocí i zápisu do magisterského studia. Naše dcery si spolu hrají. Spolužačka má řeckého manžela, mluví spolu kombinací češtiny a řečtiny. Vysvětluje mi, že manžel umí česky, má i úspěšně složené zkoušky z češtiny, ale na ni a na děti mluví jen řecky. Na mě mluví česky. Večer opékáme špekáčky a pozdě vyrážíme autem s dcerou domů. Bylo to nádherné odpoledne a večer. Vrátit se na rodičovské zpět do školy bylo nejlepší rozhodnutí posledních let.

Sobota – cesta do Brna
Prší, je zamračeno. Jedu se svojí sestrou a našimi dětmi do Brna. Chci si koupit šaty na svatbu. Projdeme různé obchody, nakoupíme nějaké drobnosti, ale šaty, které by se mi líbily a sedly střihem i cenou nenacházím. Výlet do Brna na nákupy nakonec hodnotíme jako trochu zbytečný. Zkušenost. Budeme vědět příště. Přijíždíme do Zlína. Prší. Nemusím zalévat.

Neděle – uklízíme, pereme a jsem spolu
Muž se vrátil z vody a teambuildingu. Po celém týdnu jsme spolu a chceme být doma, nikam už nejezdit. Uklízíme, pereme a jsme spolu. Nedělní family time.

Kde jste tento týden byl/a? Co jste navštívil/a?
Byla jsem ve Zlíně, Otrokovicích, Záříčí a Brně.

Co Vám během tohoto týdne utkvělo v hlavě?
Jaký si ten Zlín uděláme, takový ho budeme mít a spolutvoříme si ho všichni.

Co Vám udělalo tento týden radost?
Mám radost z nového/starého gauče, který mi přivezli do kanceláře.

Prožil/a jste v souvislosti s městem nějaký intenzivní zážitek?
Vždy a znovu mě překvapují organizátoři Živého Zlína, co pro veřejnost připravují za nové akce a vystoupení. Akrobati zavěšení na obruči nebo na šátcích byli skvělí.

Objevil/a jste tento týden nějaké nové místo (místa) ve Zlíně?
Stále objevuji zahradu za domem, jak se každý den proměňuje.

Proč je Zlín skvělé místo?
Nabízí vzdělání, možnosti. Přitahuje (asi i díky univerzitě) inspirativní lidi.

Doplňte: Město Zlín je… jiné, svérázné.

Kde vidíte město Zlín za 10 let? Jak bude vypadat?
Zlín bude takový, jaký si ho uděláme.

Zlín je město perspektivní a rychle se rozvíjí, co by jeho rozvoj podle Vás mohlo ještě podpořit?
Podpora dostupného bydlení.

Co byste rozhodně ukázal/a někomu, kdo přijede do Zlína úplně poprvé a vůbec to tady nezná?
Doporučila bych mu stezku Baťovského bydlení i další stezky podle Zlínského architektonického manuálu. A to bych doporučila i samotným Zlíňákům.