Zdroj: Český rozhlas, autor fotografie: Khalil Baalbaki

Pavel Vacek

31. týden

1. – 7. srpna

Jednatřicátý týden zaznamenal Pavel Vacek, herec Městského divadla Zlín a moderátor Českého rozhlasu Zlín. Svou práci, ať už v divadle, v rozhlase, v dabingu, při moderování různých akcí či příležitostně před kamerou stále považuje spíše za zábavu, což podle jeho vlastních slov opravdu není klišé. Volný čas tráví především s rodinou, aktivně i pasivně se věnuje různým sportům, ale hlavně lednímu hokeji a také deskovým či jiným hrám. Do Zlína přišel za divadelním angažmá v roce 2003 a tohle město si jej svou jedinečností okamžitě získalo. Hned si dokázal představit, že by tady žil až do konce života. A jak říká, teď už jen doufá, že to tak bude.

700_zlata

„Osobně mám pocit, že u Dřevnice se dají věci z hlavy snadno odložit, v Parku Komenského se do ní dají nové věci načerpat. Vnímám ho jako velmi dynamické místo, které ale zároveň poskytuje klid.“

Chronologický záznam týdne s dovolením přeskočím. Nikdy jsem si nevedl žádný deník, snad jen z donucení na škole v přírodě, kde nám zápis každý večer kontrolovali, což k oblíbenosti této činnosti u mě jistě nijak nepřispělo. Navíc o prázdninách odpadá možný popis mé náplně práce v Městském divadle ve Zlíně, který by mohl být zajímavým ozvláštněním. Z pravidelných činností tedy zmíním jen moji práci za mikrofonem Českého rozhlasu Zlín, kde jsem od pondělí do pátku jako vždy od 14 do 16 hodin moderoval pořady Rendez-vous a Vesele i Vážně o Víkendu. Zbylé zážitky už v kostce vylíčí odpovědi na následující otázky.

Kde jste tento týden byl? Co jste navštívil?
To by se to dalo shrnout do tří kategorií: kultura, sport, relax.

  • Kultura

– Konečně se mi podařilo navštívit i se synem výstavu Salvador Dalí v Galerii Desítka v Obchodním domě Zlín. Obohacující zážitek nejen z výstavy, ale také z pohledu na Zlín z terasy krásně zrekonstruovaného Obchodního domu. – Mám dobrý pocit z toho, že jsem součástí tohoto města.

– Ačkoli obě moje děti už v Památníku Tomáše Bati zhlédly inscenaci Baťa III, ve které také účinkuji, tento týden jsme společně zašli na „běžnou“ prohlídku Památníku s průvodcem. I šestiletá dcera naprosto podlehla kouzlu místa a téměř hodinový výklad bychom si klidně ještě prodloužili. – Jsem vyloženě hrdý na to, že jsem součástí tohoto města.

  • Sport

– Téměř každý den jsme si byli se synem zakopat s míčem na pěkně zrekonstruovaném hřišti.

– Strávili jsme s dětmi velmi příjemné chvíle na koupališti Zelném a moje dcera začala konečně sama plavat bez jakékoli plovací pomůcky.

– S dcerou jsme brázdili cyklostezky, jejichž síť se po Zlíně utěšeně rozrůstá. Se synem jsme se na kole pustili na větší okruh po okolí. A na bicyklu jsem si na chvíli vyjel i sám na moji oblíbenou Tlustou horu, která nabízí na malé ploše pestrou škálu okruhů a stezek a je na dosah ruky. Stačí mi hodinka času a člověk se může slušně vyřádit.

– Jedinou kaňkou na sportovním vyžití v tomto týdnu bylo zrušení přátelského hokeje, který jsme měli s kamarády hrát. Mám rád, když člověk odchází ze zimního stadionu a venku ho ovane horký vzduch. Ale nevadí. Ta pravá hokejová sezóna teprve začne. – Baví mě, že jsem součástí tohoto města.

  • Relax

– Dopřál jsem si procházku podél Dřevnice, což je pro mě zaručená čistírna myšlenek.

– Prošel jsem se velmi živým Parkem Komenského i na lavičce chvíli poseděl. Osobně mám pocit, že u Dřevnice se dají věci z hlavy snadno odložit, v Parku Komenského se do ní dají nové věci načerpat. Vnímám ho jako velmi dynamické místo, které ale zároveň poskytuje klid. A blahodárně na mě působí, jak je vkusně zrekonstruovaný, pěkně udržovaný a přes velkou návštěvnost čistý. Většinou v něm nabydu pocitu, že se věci kolem daří.

– Poležel jsem se skleničkou na houpačce na naší malé zahrádce, díval se na okolní Baťovské domky cihlově zářící v zeleni a v duchu chválil tento koncept Františka Lýdie Gahury. – Jsem šťastný, že jsem součástí tohoto města.

Zpět na Živou kroniku města Zlína

Fotografie: Český rozhlas, autor fotografie: Khalil Baalbaki; archiv MDZ

Co Vám během tohoto týdne utkvělo v hlavě?
Asi to, co jsem popsal v předešlé otázce. Teda, snad toho bylo i víc. Ale ve vztahu k tomuto textu to asi stačí.

Co Vám udělalo tento týden radost?
Samozřejmě moje děti a manželka. A co se týče města… dobrá zmrzlina.

Prožil jste v souvislosti s městem nějaký intenzivní zážitek?
Tento týden? Ten pohled od Památníku Tomáše Bati přes Gahurův prospekt dál na Zlín, kde je někde za stromy cítit vila Tomáše Bati a ještě dál na kopce jakoby chránící celé město… Dívám se tím směrem během každého představení Baťa III a stále mi to nezevšednělo. Spíš naopak.

Objevil jste tento týden nějaké nové místo (místa) ve Zlíně?
A víte, že ano. Objevil jsem novou stezku, kterou se dá sjet na kole od vysílače na Tlusté hoře. Trochu krkolomné, ale vzrušující.

Proč je Zlín skvělé místo?
Myslím, že jsem na tuto otázku už odpověděl výše. Protože skýtá dost možností pro kulturu, sport i relax. Protože je to čisté město, ve kterém se člověk může cítit bezpečně.

Doplňte: Město Zlín je… specifické. Podle mě si ho nemůžete splést s žádným jiným městem na světě.

Kde vidíte město Zlín za 10 let? Jak bude vypadat?
Nejsem věštec ani vizionář. Tady se nebudu pouštět na tenký led. Co když si to někdo za 10 let přečte? Nedávno jsem objevil svůj obrázek ze třetí třídy mateřské školy (cca rok 1985), kde jsme měli nakreslit svět v roce 2000. V duchu této zkušenosti odpověď na tuto otázku s dovolením vynechám.

Zlín je město perspektivní a rychle se rozvíjí, co by jeho rozvoj podle Vás mohlo ještě podpořit?
To by chtělo asi hlubší analýzu. Když řeknu, aby odsud neodcházeli mladí, schopní a pracovití lidé, naopak, aby Zlín schopné a pracovité lidi přitahoval, jako tomu bylo v minulosti, tak je to sice odpověď, ale tu hned stíhá další otázka: Jak toho dosáhnout?

Co byste rozhodně ukázal někomu, kdo přijede do Zlína úplně poprvé a vůbec to tady nezná?
Tak to je jasné, „Jednadvacítku“. Vyjet pěkně páternosterem nahoru, vyjít na terasu, rozhlédnout se… A ten vjem je nad všechno vysvětlování, popisy a studium historie města. Tam na střeše „mrakodrapu“ se pak můžeme pobavit, co by návštěvu zajímalo dál. Vždyť je tu toho tolik krásného…