DSC04646-2

Jan Kaňka

34. týden

22.–28. srpna

Čtyřiatřicátý týden výročního roku zaznamenal ředitel Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně, Jan Kaňka.

700_zlata

„Sdílená kola ve Zlíně jsou možná to nejlepší, co se pro mě osobně v městském prostoru za posledních pár let narodilo. Když nejsem pohodlný a v časovém tlaku, jedu na nich do práce, na oběd, na nákup, z práce. Dokonce vyhledávám záminky, abych mohl jet. Baví mě ta svoboda a herní prvek – bude kolo tam, kde ho potřebuju? Když si ho tam odstavím, najdu ho i po obědě? Kde je pořádně nabitá elektrika, která mě vyveze i do kopce?“

Pondělí
V hlavě ještě dojezd víkendu se spolužáky z výšky v divukrásném kraji břidlice kol Budišova nad Budišovkou. Stresové ráno se přehouplo do trojnásobně vzrušujícího dne. Kluci na příměšťák, Bělinka odpoledne se spánkem v ředitelně. Pokračuje distribuce knížky Lidé Zlína, ve které je dlouholetá práce našich bibliografů a úžasná grafika Aleše Mičky. A pracujeme na další knize, která bude venku na konci roku. Domů. Večer běh, cyklostezky kolem třídy Tomáše Bati a Dřevnice a  konec po hrázi Boněckého rybníka. V ulicích běžecký klid. Ti dlouzí relaxuji mezi H8 a B7. Taky jsem to tak měl, snad se to vrátí. V uších Jeffery Deaver ve skvělém podání Jana Vondráčka. Pořád se ale vrací vzpomínky na podmanivou trilogii Anny Bolavé. Vzpomínám na tátu, jak se mu líbilo období mých každodenních SMS limericků. Teď zkusím haiku a posílám mu je tam. Čím dal víc myslím na Krakov 23. dubna a co budu muset udělat, aby to byl zážitek a ne jen trápení. Říkám si, že bych si tady ve veřejném textu mohl dát nějaká předsevzetí a být tak pod silnější knutou blíž k jejich naplnění, ale asi to neudělám. Připadá mi, že bych si to ulehčoval.

Boněcký rybník
Po hrázi za tmy běžen
Oči na nohou

Úterý
Sdílená kola ve Zlíně jsou možná to nejlepší, co se pro mě osobně v městském prostoru za posledních pár let narodilo. Když nejsem pohodlný a v časovém tlaku, jedu na nich do práce, na oběd, na nákup, z práce. Dokonce vyhledávám záminky, abych mohl jet. Baví mě ta svoboda a herní prvek – bude kolo tam, kde ho potřebuju? Když si ho tam odstavím, najdu ho i po obědě? Kde je pořádně nabitá elektrika, která mě vyveze i do kopce apod.? V práci krom jiného plánování, přijedou Šebek, Etzler, doufám, že Bělohradský, těším se. Tyhle podvečery stojí za to. A blíží se Noc literatury, bude to povedené, to vím už teď. Běh, klasická pětikilometrová smyčka Svitem a z Prštného cyklostezkou, trasa, kterou běháme s knihovnou. Už jsme dlouho neběželi. Mít boty a oblečení trvale v práci se vyplatí. Svitavské kostky brázděné kolejemi, vzpomínka na Kovářské pětky, parádní závod. V uších Deaver odložen a nahrazen čerstvě zakoupeným Zlatým domem od Rushdieho. Tohle nemám ve zvyku, ale zvědavost na příběh a podání oblíbeného Lukáše Hlavici je neodolatelná. Po sérii thrillerů a detektivek zas něco, u čeho se člověk něco dozví a musí se víc soustředit. Večer s dětmi k holičce na Centroprojekt, teda Central, jak teď svítí na povedeném logu nad vchodem. Budova zůstává v interiéru v podstatě stejná, jako v osmdesátkách, kdy jsem tam byl dva týdny na brigádě a kopal hlavně jamu na uzemňovací desku pro tehdy hypermoderní serverovou, kde byl – jako všude jinde – problém se statickou elektřinou. Uvnitř se vznáší pachy nasáklé za roky používání, kouř, záchody, saponáty… Facelift v podobě přepážek a nesourodých inovací. Ale u Mirky je to fajn a dětské hlavičky mají jak makovičky. Jen spát by mohly jít dřív…

Ránem na kole
Na dalším modrém bajku
Kol Dřevnice svist

Středa
Ráno opět na modrém kole, ono to jde vlastně skoro vždycky, když není člověk líný. A benzín je nesmyslně drahý. Ministerské posudky. V knihovně příjemně plno, mám radost z každého člověka mezi regály. Město se chystá na oktanové šílenství barumky, posviští zase kolem knihovny, v pátek se musíme zavřít už ve tři. Po dlouhé době běh na stadionu, přijdu tam, úplně prázdno, myslel jsem, že je zavřeno, ale ne. Pět kiláků jen pro sebe. Skvělé místo a parádní povrch. Chuť tady běžet něco dlouhého, kroužení mi vůbec nevadí. A v každém kolečku pozdravit Emila. Doma s Honzíkem kus youtubera Jirky, který vysvětluje věci. A dělá to výborně, pozveme ho do knihovny. S Vildou základy volejbalu na plácku u domu. Zajímá ho to, pinkali na příměšťáku a ví, že to hraju. Příklady táhnou.

Jehličky v nohách
Příjemně pichlavý bol
Podrost pro báseň

Čtvrtek
Po městě se množí polepená auta s burácejícími motory, ve kterých to hrká a bouchá a střílí z výfuku. Dnes místo běhu kilák plavání v pětadvacítce, příjemné rozhýbání těla. Lázně jsou skvělé. Odpoledne pro kluky na Pulčín, kouzelný zapadlý kout. Čtvrtky jsou už patnáct let ve znamení volejbalu. Kdysi na škváře a asfaltu v centrál parku, pak tělocvična na šestnáctce, kde hrajeme pořád. A v létě na výtečně upraveném městském hřišti s umělým povrchem v zatáčce. Ideální sport pro soudržnost přátel, kteří by se jinak pravidelně nesešli. V průběhu let někdo ubyde a někdo se přidá, terno pro sociologa. Zdravé jádro zůstává a lety se lepšíme. Po hře samozřejmě povinné pivko.

Odbíjená smeč
Šumné hřiště v zatáčce
Přátelé spolu

Pátek
Už ráno kolem knihovny náruživci se skládacími židličkami čekající na noční super erzetu, obdiv jejich trpělivosti. Vyhnání z práce ve čtyři, pak uzávěra, na Nextbiku přes náměstí, kde zrovna hejtman mává prvnímu startujícímu barumky. Místo běhu opět plavba, tentokrát v prosluněném a prázdném venkovním bazénu, moc příjemné. Po dlouhé době 25 m pod vodou, u konce s dechem, ale pořád to jde. Večer secvičná na zítřejší kudlovskou taškařici. Rushdie doposlouchán, mafiánský příběh točený dokumentaristou na pozadí obamovské éry a příchodu nechutného Jokera se zelenými vlasy a střelnou zbraní ve znaku. Spousta odboček a odkazů, prolínání a souvislostí, na poslech náročné, ale zajímavé. A v Hlavicově podání lahůdka. Večer v Třinci start B7, myslím na své „svěřence“ a přátele, kteří mají před sebou krvavých 100 kilometrů přes Beskydy.

Chladivé vlnky
Bazén se třpytí sluncem
Slastná únava

Sobota
Pomalé víkendové ráno, pak běh jednou z prvních tras, co jsme začali s Helou před lety běhat: Boněcko, Želechovická, Na Úlehlích, Batalická, přes Želechovice, pod kolejemi, Lužkovice a po cyklostezce kolem Dřevnice zpět. Před lety to byl asi z třetiny terén, dnes už celé silnice. Mělo to něco do sebe. Pasáž mezi sady je nejhezčí. V uších zase Deaver a jeho chraplavý Lincoln Rhyme. V Příluku roste mimoúrovňové napojení na hlavní a kruháč, moc se těším, až stávající most nahradí stezka pro chodce a kola, teď je to tam (hlavně s dětmi na kolech) úděsné. S dětmi v parku, barumka sportuje, dobrá akce a park je prostě výborný, to se opravdu povedlo. Večer sláva na Kudlově, čtyři kamarádky slaví padesátku a na louce u dálnice je patřičně živo. Samozřejmě se to neobejde bez pečlivě natrénovaných hudebně-tanečních čísel, ze kterých tečou slzy od smíchu. Dělám dýmotvorce.

Kudlovská slavnost
Čtyři holky maj pade
Ztřeštěná samba

Neděle
Aspoň jedna erzeta barumky – tradičně Maják, s celou rodinou. Setkání s Lubošem a jeho smečkou, kdysi jsme spolu prolezli Alpy, je výborné se zase po dlouhé době vidět. Auta hlomozí lesem, zvěř je kdo ví kde, ale je v tom něco přitažlivého, ten trysk, balancování na hraně smyku, odletující štěrk, ohlušující řev… Najíst se v asijské na Příluku, tam hlava na hlavě, dobře jim to šlape. Večer na kolech k babičce na Zálešnou, domů už za tmy. Prima týden. Není vůbec lehké zachytit to podstatné. Člověk má tendenci za podstatné pokládat to, co vybočuje z běžného, ale možná je to naopak. Jak popsat tu lásku ke čtyřem klíčovým lidem doma, ty všednodenní minuty a vteřiny ze kterých sestává život, bez patosu a sentimentu, ale s odpovídající silou. Na tohle máme spisovatele…

Les na Majáku
Lomozící barumka
Barevné střely

Zpět na Živou kroniku města Zlína

Kde jste tento týden byl? Co jste navštívil?
Zlín, Kudlov, Příluky, Želechovice, Lužkovice, Pulčín, stadion, lázně

Co Vám během tohoto týdne utkvělo v hlavě?
Zlatý dům od Salmana Rushdieho; jak je skvělé plavání; láska; běh; kolo

Co Vám udělalo tento týden radost?
Oslava kamarádek na Kudlově; moje žena; moje děti

Prožil jste v souvislosti s městem nějaký intenzivní zážitek?
Barum Rally

Objevil jste tento týden nějaké nové místo (místa) ve Zlíně?
Holičství Mirky Ušelové

Proč je Zlín skvělé místo?
Žijí zde lidé, které mám rád; je tu klid a zeleno; do lesa za deset minut téměř odkudkoli

Doplňte: Město Zlín je…moje město.

Kde vidíte město Zlín za 10 let? Jak bude vypadat?
Bude pořád hodně zelené, kolem řeky bude promenáda, vše bude propojené cyklostezkami, přes centrum nebudou proudit auta, vznikne alternativní hudební klub, polovina obyvatel, jejichž počet stoupne na 100 tisíc, bude chodit do knihovny…

Zlín je město perspektivní a rychle se rozvíjí, co by jeho rozvoj podle Vás mohlo ještě podpořit?
Kulturní a ekonomické klima, které by mladé udrželo ve Zlíně a neodvádělo je do Prahy a jinam.

Co byste rozhodně ukázal/a někomu, kdo přijede do Zlína úplně poprvé a vůbec to tady nezná?
Pohled na město od kaple Panny Marie nad Přílukem.