01

Jakub Malovaný

37. týden

12.– 18. září

Sedmatřicátým kronikářem se stal Jakub Malovaný, publicista, redaktor, moderátor a divadelník. Po dlouholetém angažmá v Městském divadle Zlín sbíral zkušenosti v Českém rozhlase, odkud zamířil do redakce zpravodajství stanice CNN Prima News. Momentálně pracuje v Nadaci Tomáše Bati jako projektový a PR manažer. Vlastní články publikuje pravidelně na internetu, ale také v kulturních a lifestylových magazínech. Spolupracuje s českými kapelami, je podepsaný pod řadou projektů, napsal stovky rozhovorů a reportáží. Doposud vydal několik knih. Žije a tvoří ve Zlíně.

700_zlata

„Město Zlín je místo, které by si zasloužilo ještě více kulturního a komunitního života, který by bořil bariéry věkové i zájmové.“

Kde jste tento týden byl? Co jste navštívil?
V myšlenkách a představách jsem byl na spoustě zajímavých míst, ovšem fyzicky převážně v Baťově vile, kde jsme se plně věnovali šestému ročníku Festivalu Týden Baťa. Mám upřímnou radost, že vše klaplo na výbornou. Taková akce se připravuje poměrně dlouho, nese s sebou spoustu starostí, avšak když všechno klapne, dennodenně máte plný dům a radostí nešetří návštěvníci ani jednotliví přednášející, pak jste nejšťastnější.

Co Vám během tohoto týdne utkvělo v hlavě?
Rozhodně úterní předávání pamětních medailí, které Nadace Tomáše Bati udělila hercům Městského divadla Zlín. Tento slavnostní moment se uskutečnil po letošní poslední repríze inscenace Baťa III, a to v Památníku Tomáše Bati. Opravdu to pro mě byly velmi vzácné chvíle, když si představím, že ještě v prvním díle úspěšné baťovské trilogie (Baťa Tomáš, živý) zlínského divadla jsem si zahrál a u jejího aktuálního posledního dílu (Baťa III) jsem své kamarády a kolegy měl tu možnost ocenit. Nikdy by mě nenapadlo, že se jakýsi pomyslný kruh takto pěkně uzavře.

Co Vám udělalo tento týden radost?
Asi skutečnost, že jsem zvládl svoje první veřejné komentované prohlídky Baťovy vily v rámci Festivalu Týden Baťa. Nervozita před pondělní, která byla má úplně první, by se v podstatě dala přirovnat k nervozitě, kterou jsem zažíval před každou divadelní premiérou anebo před náročným živým vstupem v televizi. Vždycky si v takových chvílích říkám, proč si to dělám, zda to mám vůbec za potřebí, ale nakonec se stejně utvrdím jenom v tom, že to „prokousání se“ ke zdárnému cíli stojí za to a ty bezprostřední emoce v něm prožité jsou prostě nádherné.

Prožil jste v souvislosti s městem nějaký intenzivní zážitek?
V uplynulém týdnu? Ano, prožil. Přijel za mnou kamarád Tomáš Vaňourek, hlavní tvář cestovatelského projektu Expedice Z101, s tím, že si někam zajdeme, řádně probereme jeho tažení Afrikou a u toho ještě podebatujeme o všem možném. Víte, jak to je, když se s někým dlouho nevidíte, čas je proti vám. Člověka však bohužel vždycky překvapí neměnná skutečnost a sice, že ve Zlíně si v neděli večer není kam sednout. Naše oblíbená hospůdka zavřela, jediný bar široko daleko hostil soukromou pařbu, takže nám v tu chvíli nezbylo nic jiného než dodebatovat doma.

Objevil jste tento týden nějaké nové místo (místa) ve Zlíně?
Potěšila mě útulnost zahrady u Baťovy vily. Je to opravdu pěkné místo, na kterém by měla v budoucnu probíhat setkání rozhodně častěji. V rámci Festivalu Týden Baťa jsme tam uspořádali koncert kapely Franc Alpa a lidé si cestu našli – bavili se, odcházeli spokojení, a proto jsme si dali za úkol toto místo pěkně oživit. Snad se nám to podaří.

Proč je Zlín skvělé místo?
Protože je bezpečné, čisté, klidné. A ačkoliv má svá „ale“, tak je vhodné pro rodinný život.

Doplňte: Město Zlín je… místo, které by si zasloužilo ještě více kulturního a komunitního života, který by bořil bariéry věkové i zájmové.

Kde vidíte město Zlín za 10 let? Jak bude vypadat?
Hlavně doufám, že bude v dobrých rukou a ve skvělé formě. Že neztratí nic na své bezpečnosti, čistotě a klidu. Že bude stále vhodné pro rodiny s dětmi, avšak že v něm budou rádi žít i mladí lidé. Dále věřím, že se zbytečně nebudou zastavovat prostorné parky obludnými domy, že se z města nevytratí pověstná zeleň, že z něj nebudu muset jezdit na klubové koncerty do Uherského Hradiště či Olomouce a že nebudu muset sedět po desáté hodině večerní doma a pít pivo maximálně tak z plechovky.

Zlín je město perspektivní a rychle se rozvíjí, co by jeho rozvoj podle Vás mohlo ještě podpořit?
Vždycky mě bavilo na první pohled odlišné světy spojovat, ať už v jakékoliv míře kdekoliv. Myslím si, že toto je cesta, která by byla vhodná také pro Zlín. Bylo by skvělé, kdyby se jednotlivé instituce, tvořící, řekněme, veřejné dění ve městě, ještě více propojily, kdyby ještě lépe spojily síly, komunikovaly a měly společný cíl.

Co byste rozhodně ukázal někomu, kdo přijede do Zlína úplně poprvé a vůbec to tady nezná?
Je super, že Zlín má co nabídnout, z čehož však plyne, že můj „seznamovací“ program se dá jenom stěží stihnout za pouhých čtyřiadvacet hodin. Dopoledne bych vzal návštěvu po stopách baťovských – začali bychom třeba prohlídkou Baťovy vily, následně bychom zamířili do Památníku Tomáše Bati a samozřejmě nevynechali ani „jedenadvacítku“ s pořádným výhledem do okolí – po obědě bych své hosty zavedl do Muzea jihovýchodní Moravy a v ideálním případě jim zážitek umocnil návštěvou Zikmundovy vily – snad to bude v brzké době konečně možné, protože pro ni mám odjakživa slabost. Určitě bychom nevynechali ani nějaké to představení v Městském divadle Zlín. Vím, že pro jednoho člověka by to bylo až příliš mnoho vjemů, proto bych na závěr tak vyšperkovaného bych navrhl, abychom se „dorazili“ v Šopě nebo v Hospůdce U Kovárny. Jen prosím, ať návštěva nejezdí v neděli.

Zpět na Živou kroniku města Zlína

Autoři fotografií: Marek Malůšek a Martina Crlová

Na úvod se musím přiznat, že nejsem zrovna ten typ člověka, který by si vedl, jakkoliv systematicky deník, proto se nyní, při této vzácné příležitosti – obohatit Živou kroniku města Zlína, pokusím zběsilé dění uplynulých dní seřadit alespoň na základě všech čerstvých vzpomínek a zážitků.

Byl to opravdu hektický a náročný týden, zároveň však velmi intenzivní a krásný. Stále si ho ještě nechávám náležitě doznít. Od pondělí do pátku jsme měli ve vile Tomáše Bati Festival Týden Baťa a jelikož máme v Nadaci Tomáše Bati velmi úzký tým, mákli jsme si. Letos jsme pořádali už šestý ročník, tentokrát s podtitulem „Život v baťovských městech není jen o červené cihle“, a musím podotknout, snad za celý ten náš tým, že si ho budeme pamatovat dlouho, a to nejenom proto, že proběhl v roce, kdy si připomínáme devadesát let od posledního vzletu Tomáše Bati a taky sedm set let od založení města Zlína. Pro tentokráte bylo našim cílem představit zejména vize průmyslového města a taky určitou realizaci a žití v současných baťovských městech. A že jich je, víte kolik?

Je skvělé, že veškeré přednášky i besedy se primárně zaměřily na doposud méně známé skutečnosti z baťovských měst. PONDĚLÍ patřilo historikovi Zdeňku Pokludovi, který zájemcům povyprávěl o životě v baťovském Zlíně: Jak se postupem let měnil? Co nám tady ze slavné éry Tomáše Bati zbylo a co nám naopak výrazně chybí? O den později – v ÚTERÝ – jsme si povídali o bydlení v baťovském domku, stavbě tak unikátní i diskutabilní, stavbě, která má hned několik podob a jeden na ni nedá dopustit, ale druhý by ji raději okamžitě srovnal se zemí. Ve vile jsme přivítali jednak návštěvu ze Slovenska – dámy Katarínu Janíčkovou a Miriam Mikovou, ale taky „domácí“ Lucii Šmardovou a Vladimíra Parízka. STŘEDA patřila zas a znovu slovenské výpravě, pro tuto příležitost však zmíněné dámy doplnila ještě Tatiana Dučaiová. Řeč byla opět o žití, ovšem už nikoliv jenom v cihlovém domku, ale rovnou v cihlovém baťovském městě. Klíčová otázka zněla – jak nepopírat genius loci, ale jít s dobou? Vězte, že na to se mnohdy ptáme nejenom my ve Zlíně, ale například i ve Svitu pod Tatrami či v Partizánském. A, jak vidno, každý s tím bojuje po svém. Ve ČTVRTEK jsme si připomenuli toho, kdo ta baťovská města „dostal“ na papír a postupem času se definitivně zařadil se mezi velikány nejenom tuzemské architektury. Ano, tušíte správně, génius František Lýdie Gahura si v programu své místo zasloužil a jeho život všem přítomným přiblížila v tomto případě žena na slovo vzatá – Ladislava Horňáková, historička umění. Na PÁTEK jsem se popravdě těšil tak nějak nejvíc. Závěrečná festivalová beseda totiž patřila divadlu. Pozvání do vily přijali tvůrci a hlavní aktéři baťovské trilogie, kterou na jeviště přineslo Městské divadlo Zlín. Dát povolané osoby dohromady byl kumšt. Kdo tuší, jak vypadají fermany na začátku divadelní sezóny, dá mi za pravdu. Ale podařilo se – přišel Tomáš Baťa, zakladatel (Gustav Řezníček), Jan Antonín Baťa (Rostislav Marek) i Tomáš Baťa junior (Radovan Král). Nechyběli ani režiséři Dodo Gombár (Baťa Tomáš, živý / Baťa III) a Patrik Lančarič (Já, Baťa). Nastala v podstatě až dojemná chvíle. Bylo vzácné, vidět tuto sestavu poprvé takto pohromadě a nahlížet na fenomén Baťa z jiného úhlu pohledu.

Když jsem o několik řádků výše zmiňoval, že na letošní ročník Festivalu Týden Baťa jen tak nezapomeneme, mělo to ještě jeden zásadní důvod – společně s vámi, návštěvníky a pozornými posluchači, jsme zažívali den co den nádhernou a mnohdy až neopakovatelnou atmosféru. Každou besedu, přednášku i prohlídku jste takřka do posledního místa zaplnili, což nám dělalo obrovskou radost a v okamžicích, kdy se na nás valila další kupa neodkladných úkolů nám to dodávalo potřebnou chuť do další práce. Děkujeme za to! Opravdu si vaší podpory vážíme!

Mají-li být mé „deníkové“ vzpomínky na minulý týden kompletní, tak pochopitelně nesmím opomenout VÍKEND. Ten jsme zasvětili nutnému úklidu ve vile i v jejím okolí a po celém tom festivalovém maratónu bylo samozřejmě nezbytné si pořádně odpočinout. Počasí nemělo nic proti, a tak člověk mohl vcelku hravě načerpat nutnou energii, aby mohl být přítomen na sobotním slavnostním galavečeru ve zlínském divadle. Nová divadelní sezóna začala a herci nám jejím prostřednictvím nabídnou návod na prožití. Těším se na něj, ačkoliv běžně žádné návody nečtu.

P.S. Když píšu tyto závěrečné řádky, všechno se mi v hlavě jaksi spojuje a já si silně uvědomuji, jak je důležité sdílet nejrůznější zážitky. Uvědomuji si, jak je potřebné chodit za kulturou a nasávat všemožné koncerty, výstavy, divadla a kina. Uvědomuji si, jak je nutné zajímat se o naše kořeny. Myslím si, že nynější nelehká doba si to vyžaduje obzvlášť a díky správným „návodům“ ji zvládneme.