45. týden

Deník
Tento týden jsme si v kanceláři moc neposeděly, pracovní program byl hodně pestrý, ostatně jako celý předešlý měsíc.

Pondělí
Dnešní den jsme se rozdělily a pracovaly jsme samostatně. Jana se v pondělí vydala na setkání na Zlínském kraji s dalšími oblastními destinacemi (Slovácko, Valašsko, Kroměřížsko a Centrála Východní Moravy). Pak už spěchala na Magistrát města Zlína, kde bylo třeba otevřít debatu o navigačním systému pro turisty ve Zlíně.
Tento den dokonce ještě stihla i kulturní akci Paprsek času, kterou pořádala Krajská galerie výtvarného umění, tématem divadelního představení ve veřejném prostoru byl Baťovský Zlín.
Já jsem si naprogramovala home office, administrativní činnost se musí taky někdy udělat. 🙂

Úterý
Tento den byl ve znamení setkávání se s našimi partnery. Po krátké poradě v kanceláři (tu máme v Luhačovicích) jsme se vydaly pěšky pěkně přes Lázeňskou kolonádu na první schůzku. Časově nám to skvěle vycházelo, takže rychlá rekapitulace proběhla v kavárně Myslivna. A pak už honem na setkání se starostou Luhačovic. Tam nám bylo moc příjemně, spoustu jsme se toto dozvěděly (a mají tam moc dobrou kávu). Po obědě se k nám připojil Martin Pášma z Centrály Východní Morava, který se věnuje zajímavému odvětví a tím je konferenční turistika. Proplést sítě s řediteli hotelů s velkou ubytovací kapacitou, to byl náš záměr.
No… takhle to ale každý den nejde, 4 kávy, vlastně s tou ranní 5, to bylo fakt moc. Kávová energie totiž nebyla vůbec třeba. Elán a motivaci do společných nápadů nám dodali všichni naši partneři. Navíc nám celý den krásně svítilo sluníčko, prostě nádherný podzimní čas.

Středa
Ráno jsme obsadily zlínský Kafec, filtrovaná káva tekla proudem (na včerejší kávovou otravu už jsme zapomněly) a pustily jsme se opět do marketingu, protože svatomartinský čas se blížil a my jsme našim fanouškům nejen na Facebooku chtěly dát tipy na svatomartinské hody a dobroty na Zlínsku a Luhačovicku. Bod jsme zvolily strategický, v rámci ušetření přejezdového času, protože už v 10 hodin nás čekala na Obchodním domě v Galerii Desítka konference Centrály Východní Morava na téma UDRŽITELNÉ A SPOLEČENSKY ODPOVĚDNÉ REGIONY. Největším zážitkem bylo vyslechnutí si příběhů pánů starostů z Trojanovic a Modré. Inspiraci by u nich mohla hledat každá obec v naší republice, a nejen v ní.

Čtvrtek
Jsme strašně rády, že máme tento den za sebou…
Jedním z velkých témat, do kterého jsme se pustily jsou stezky pro cyklisty a pěší v Luhačovicích. Zbýval nám neprojetý Velký lázeňský okruh, který je nutné fyzicky projet a zmapovat rozbité a chybějící směrovky, navrhnout vylepšení, vše si nafotit a zapsat. No nebudeme lhát, je to kopcovitý terén, bylo po dešti, slunko nikde, ozývala se vlezlá zima a čekalo nás 40 km. Rozhodly jsme se pro elektrokola. Cesta krásně ubíhala, nikde nikdo, lesní cesty, pastviny s ovečkami a kravami. Před námi posledních 15 km a docházely baterky, takže jsme velmi šetřily, abychom vůbec dojely. Odhadujeme, že kola vážila asi tunu. Posledních 10 km před námi a Janě podklouzlo v bahnitém kopečku kolo. Nejen, že byla celá potlučená, odnesl to i display, sedátko a šlapátko. No nějak to zpátky dojela, ale letos už kolo určitě nevytáhne. A pak si udělejte představu, co je to ten destinační management. Já jsme myslela, že je to něco trochu jiného.
Promrzlé jsme si v kanceláři uvařily čaj. A pustily se do další práce, tentokrát konečně zase marketingové. Připravili jsem totiž kampaň na podporu prodeje dárkových poukazů ze Zlínska a Luhačovicka. Máme v nabídce skvělé pobyty, gastro i wellness zážitky. Kdybyste se chtěli inspirovat, máme plno tipů! Z kanceláře jsme odjížděly až za tmy.

Pátek
Ráno home office. V 11 hodin nás čekala schůzka v Muzeu mizející africké kultury Tjiwara. Tam jsme se moc těšily. Setkání s fotografem, cestovatelem a velkým dobrodruhem Richardem Jaroňkem bylo okouzlující. Tématem bylo oživení cestovního ruchu na Vizovicku, ale stejně jsme nakonec skončili v Africe, ze které se Richard vrátil před pár dny, takže nešlo ho malinko nevyzpovídat. S napětím jsme poslouchaly nejnovější napínavé historky. Závěrem, do Afriky bysme s ním nikdy nejely, ale do Vizovic za ním přijedeme rády co nejdřív.
Teď to bude vypadat divně, ale hned v poledne jsme šly do baru. Chtěly jsme vidět „nejvánočnější bar ve Zlíně“. Ten je v Obchodním domě v Baru 1931, visí tam 12000 baněk. Pak jsme nedočkavě běžely koupit časopis Marianne. Tam se Janě podařilo domluvit 4stránkovou reportáž o Zlínsku a Luhačovicku. Čtení si necháme pěkně na víkend.
V Bistrotéce Valachy jsme si nad čajem rozplánovaly celý další týden. A pak se rozjely domů dokončit v klidu alespoň část administrativy, která se na nás neúprosně hrne.