Hana Kovaříková
52. týden
26. prosince–1. ledna
Výroční rok uzavírá kronikářka Hana Kovaříková. Pracuje jako produkční v galerii současného umění Kabinet T, kde také pořádají promítání starých artových filmů. Také se věnuje hudební produkci, zpěvu a tvorbě vlastní hudby pod pseudonymem Nanashi. Mezi její další záliby patří počítačová grafika, střih a tvorba videoklipů a cestování.
„Když za mnou nedávno přijela kamarádka ze slovenského Lučence, tak její první větou bylo, že aby člověk plně porozuměl konceptu funkcionalismu, musí přijet do Zlína. A já s ní rozhodně souhlasím, patřím totiž mezi obdivovatele moderní architektury a i přesto, že si pokaždé užívám procházky barokní Olomoucí, kde jsem studovala nebo rozmanitým centrem Prahy, jsem vždy nakonec ráda, že mohu denně procházet právě mezi našimi cihlovými kostkami.“
Kde jste tento týden byla? Co jste navštívila?
Můj týden začal mimo Zlín, konkrétně v Děčíně, na nádherné chalupě u lesa, kde jsme letos trávili Vánoce. Tamější prostředí je opravdu jako z pohádky, kromě všudypřítomných koček bylo možné také zahlédnout v protějším lese zajíce nebo srnku. Odpoledne nás již čekala cesta domů, kde jsme strávili večer s rodinou.
Úterní den jsem strávila pracovně v galerii Kabinet T., kde nyní probíhá velmi inspirativní výstava umělkyň Nicole Wendel a Karímy Al-Mukhtarové. Spojení těchto dvou jmen vyústilo v zajímavý počin, protože i když využívají tradiční metody, tak jednotlivé přístupy k těmto metodám jsou netradiční – Nicole vytváří abstraktní kresby pohybem vlastního těla a Karíma zase vyšívá sklo. Výstava je opravdu různorodá, každého návštěvníka zaujme jiné dílo a doptává se na jeho detaily.
Po práci jsme šli s kamarády na večeři do Pholévkárny, kde dělají dle mého názoru nejchutnější Bún bò Nam Bô ve Zlíně. Jejich tofu je asi nejlepší, co jsem kdy jedla. Přiznám se, že mám jako vegetarián v našem městě bohužel problém najít místo, kde se večer najíst. Škoda, že nemají zdejší restaurace v nabídce více bezmasých jídel…
Středa byla opět pracovní. Udělalo mi velkou radost, že do galerie tento den zavítal návštěvník z ciziny, je to pro nás vždy obohacující.
Čtvrtek se nesl již od rána v duchu příprav na náš koncert, který se měl odehrát odpoledne před kavárnou V jednom kole. Jsem velmi vděčná její majitelce, že nám tuto příležitost poskytla, ve Zlíně totiž jinak prostory pro koncertování velmi chybí…Akce se podle mě vydařila, přišlo hodně lidí a celkovou atmosféru krásně dokresloval oheň a rozvěšená vánoční výzdoba. Den jsme zakončili u Pštrosa, kde trávíme rádi večery nad stolním fotbálkem.
V pátek jsem byla opět v galerii a silvestrovskou sobotu jsme strávili převážně odpočinkovou procházkou po rodných Pasekách a vařením. S přítelem jsme se letos rozhodli, že strávíme večer jen ve dvou, takže jsme si navařili dobroty a hráli videohry. Jediný kazem bylo neustálé bouchání petard. Mám pocit, že jich snad každým rokem přibývá…byla jsem tedy jen ráda, že naše dvě kočky přišly včas domů a nikde se netoulaly. Nový rok jsem bohužel přivítala pořádným nachlazením, avšak teď, když svůj příspěvek píšu, se už naštěstí cítím o moc lépe.
Co Vám během tohoto týdne utkvělo v hlavě?
Bylo toho více, ale obzvlášť milý byl pondělní oběd, kdy jsme si před tím, než jsme se po Vánocích rozloučili, roztočili banicu. Jedná se o bulharskou tradici (rodina přítele tam má své kořeny), kdy se tenhle výborný sýrový koláč nakrájí podle počtu lidí u stolu a ke každému kousku se připevní papírek s věštbou. Padlo mi zdraví, což je trošku ironie vzhledem k tomu, jak jsem rok začala, ale doufám, že jsem si tím třeba vybrala nemoci na celý rok😊.
Co Vám udělalo tento týden radost?
Práce v galerii, která mne nikdy neomrzí. Je na ní totiž kouzelná její rozmanitost. A hlavně pestrost lidí, s kterými mám možnost se setkat. Ať už se jedná o zajímavé umělce, inspirativní kurátory, nebo zvídavou skupinu studentů z programu Erasmus, kterým můžu výstavu okomentovat. Vždy si něco nového zkusím nebo dozvím a přiučím.
Prožila jste v souvislosti s městem nějaký intenzivní zážitek?
Intenzivním zážitkem pro mě byl určitě čtvrteční koncert. Fügnerovo nábřeží, kde se kavárna V jednom kole nachází, je totiž magické samo o sobě, díky šumění proudící Dřevnice a klidnému prostředí cyklostezky. Tyto faktory také přispěly tomu, že jsem nebyla nervózní (ačkoliv se jednalo teprve o můj druhý koncert) a zpívání si užila. Krásná pro mě byla možnost sdílet svoji hudbu zejména s kamarády, se kterými jsme chodili na gympl…od naší maturity už totiž pár let uběhlo a nikdo z nich ve Zlíně už nebydlí, tudíž se vidíme opravdu málokdy.
Objevila jste tento týden nějaké nové místo (místa) ve Zlíně?
Velmi na mě zapůsobila právě kavárna V jednom kole. Myslím si, že si díky své přátelské a rodinné atmosféře snadno získá srdce nejednoho milovníka kávy. Trošku mě překvapilo, že jsem ji od jejího srpnového vzniku objevila až nyní, jelikož mám zlínské kavárny díky roznášení plakátům k výstavám a Gallery Tour Map poměrně prochozené. Lepší ale pozdě než vůbec! Vždy je hezké vidět ve Zlíně vykvést nový podnik.
Proč je Zlín skvělé místo?
Svou nezaměnitelnou image a duchem nabízí Zlín jedinečný obrázek industriálního města. Když za mnou nedávno přijela kamarádka ze slovenského Lučence, tak její první větou bylo, že aby člověk plně porozuměl konceptu funkcionalismu, musí přijet do Zlína. A já s ní rozhodně souhlasím, patřím totiž mezi obdivovatele moderní architektury a i přesto, že si pokaždé užívám procházky barokní Olomoucí, kde jsem studovala nebo rozmanitým centrem Prahy, jsem vždy nakonec ráda, že mohu denně procházet právě mezi našimi cihlovými kostkami.
Doplňte: Město Zlín je… krása v jednoduchosti.
Kde vidíte město Zlín za 10 let? Jak bude vypadat?
Přála bych si, aby byla konečně opravena budova vlakového nádraží, protože stav, v jakém je teď vyvolává všechny možné dojmy – jen ne to, že jsme krajské město. Také by rozhodně stálo za to pohnout se situací budovy bývalého soudu, která je v tomto bezútěšném stavu ponechána od dob, kdy jsem byla snad ještě na základní škole. Také by mě moc potěšilo vidět otevřené, nově zrekonstruované Velké kino, které bylo dříve využíváno nejen jako středobod dění Zlín Film Festivalu, ale také jako celoroční místo pro setkávání milovníků filmu, ke kterým patřím a mrzí mě tedy, že tato budova bezútěšně čeká na další život, který vypadá, že je v nedohlednu.
Zlín je město perspektivní a rychle se rozvíjí, co by jeho rozvoj podle Vás mohlo ještě podpořit?
Z pohledu mladého člověka, který tvoří a miluje hudbu, by se Zlínu nepochybně otevřely nové možnosti s novými hudebními kluby. Nemáme zde jediné místo s dobrou akustikou a větší kapacitou, kde by bylo možné uspořádat koncert, nebo jakoukoliv jinou hudebně vyhraněnou akci, která by měla dobrou atmosféru. Například některé z opuštěných budov v areálu Svitu podle mě skrývají velký potenciál právě pro tyto příležitosti. Celkově bych si přála, aby se centrum dění ve Zlíně přesunulo spíše do tohoto prostranství. Mohly by zde vzniknout nejen kluby, ale i více hospod a kaváren v duchu podniku Jedním tahem, který je ve Zlíně tak populární. Zkrátka vytvořit prostor, kde se budou moct setkávat lidé různých zájmů a generací. Byl by to také způsob, jak ve Zlíně udržet více mladých lidí, neboť ti zůstávají tam, kde mají zájmy a příležitosti – je tedy třeba je vytvořit.
Co byste rozhodně ukázala někomu, kdo přijede do Zlína úplně poprvé a vůbec to tady nezná?
Mnohdy spočívá největší síla v maličkostech a drobných radostech. Pro mě jsou to jednotlivá místa, která dohromady utváří fluidum města. Kamarádku, kterou jsem zmiňovala předtím, jsem jako první vzala do Kabinetu T., abych jí ukázala Herbarium od Adama Vačkáře, jehož díla jsme v té době vystavovali. Poté jsme se prošli přes Svit ke kavárně Jedním tahem. Dále naše cesta pokračovala do Photogetheru, jedné z dalších nezávislých zlínských galerií, kterých tu máme víc, než se může na první pohled zdát – o jejich dění a výstavách se snažím pravidelně informovat na Instagramu @gallerytourzlin, neboť si všechny zaslouží větší pozornost. Den jsme zakončili v Bůrgeru, kde mají vždycky skvělý řepák. Na více nápadů bohužel nezbyl čas, ale mít ho více, vezmu ji určitě do zlínského divadla, kde máme tak talentovaný soubor.
